Aleš Zavoral: Podnikání je pro mě osudová záležitost

Z prodejce inzerce se vypracoval do pozice majitele jedné z nejvlivnějších a nejvýkonnějších mediálních skupin v Česku. A11 byznysmena Aleše Zavorala dnes zahrnuje síť regionálních médií, komplex vlivných oborových časopisů a nejnověji také celoplošnou televizi. 

Napadlo vás někdy když jste se pouštěl do podnikání, že jednoho dne budete soutěžit o titul MANAŽER ROKU? Myslíte, že by tomu říkalo vaše mladší já?

 Tuto prestižní soutěž sleduji několik let. Několikrát jsem si jí zúčastnil jako divák a vždycky jsem obdivoval lidi, kteří něco dokázali. Moje mladší já si dokonce přálo, aby se mé starší já někdy téhle soutěže zúčastnilo ne jenom jako divák. Ale cesta od diváka po soutěžícího byla velmi dlouhá a náročná.

Úspěšní manažeři mají často tendenci líčit svou dráhu jako jednu nepřerušovanou cestu od úspěchu k úspěchu. Tak snadné to ale myslím není. Zajímalo by mě tedy jaké jsou největší špatné zkušenosti, omyly, které jste udělal – a co jste si z nich vzal pro další podnikání.

 Omylů a chyb jsem v minulosti udělal mnoho a ještě spoustu jich jistě udělám. Blbé je když stejné chyby pořád dokola opakujete, bohužel i to se mi občas stává. Největší chyby jsem vždy dělal z přílišné horlivosti a ukvapenosti v rozhodování, dnes už vím že některá rozhodnutí musejí více takzvaně uzrát a je lepší je dělat s větším časovým odstupem. Prostě některé věci neutečou.

Vaše podnikatelská cesta vypadá zpětně viděna naprosto logicky a přímočaře. Je to tedy tak, že jste si na začátku podnikání řekl, že za dva, pět nebo deset let budete v nějakém bodě, a pak jste plán plnil, nebo ta cesta byla křivolaká a musel jste se přizpůsobovat okolnostem?

 Já mám obrovské štěstí v tom, že dělám to co jsem chtěl dělat již od mala. Hodně věcí z toho, co dnes dělám, jsem si jako kluk vysnil. Beru to skoro jako osud. Ale jak to bývá, cesta ke splnění dětských snů je hodně křivolaká a plná riskantních rozhodnutí se spoustou slepých uliček.

Pokud se budeme bavit čistě o mediální oblasti, kterou dobu v kontextu svého podnikání hodnotíte jako zlaté časy a proč?

 Tohle je super otázka, na kterou si poměrně často odpovídáme – většinou u piva když vzpomínáme na to, co bylo.  A odpověď zní vždy stejně:Jo, to byly zlaté časy.  Ale já to beru tak že každá doba je náročná a má něco do sebe. Negativní věci mám schopnost dobře zapomínat, paměť je milosrdná a nakonec člověk vzpomíná na to hezké co bylo. Na začátky různých projektů mám dnes hezké vzpomínky.

Byl jste na tom někdy tak, že jste si říkal, že podnikání skončíte a půjdete dělat něco úplně jiného?

 Tohle si říkám poslední dobou skoro pořád, jestli mám tohle zapotřebí. Myslím si, že nebudu asi jediný kdo si takto každý den posteskne. Ale to většinou to rychle přejde. Prostě čím je větší firma, tím jsou větší starosti.

Mimochodem – kdybyste měl dělat něco jiného než děláte, co by to bylo a proč?

 Asi bych se věnoval sportu, mám to vystudované a práce ve sportovním prostředí mě vždy bavila.

Které manažerské dovednosti máte ve větší míře než jiní a naopak které myslíte, že se vám tolik nedostávají?

 Sebe bych nerad hodnotil. Člověk se pořád vyvíjí, získává zkušenosti a každý den se učí. Dnešní doba je strašně rychlá doba a prostě nejde všechno stihnout. Jsem rád, že mám kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout a co nejvíce věcí delegovat. Proto je dobré že je v týmu více lidí z různými dovednostmi.

Jak a v čem se za dobu co podnikáte změnily požadavky kladené na manažera?

 Největší tlak je z mého pohledu na to vybrat si správné lidi kolem sebe.

Jak se  jako manažer vyrovnáváte s tím, jak se zejména v souvislosti s covidem změnily požadavky zaměstnanců? Mám na mysli tlak na work / life balance a tak podobně. 

 Jak společnost bohatne, tak si lidé uvědomují, že jen prací se žít nedá. Zcela logicky spousta lidí hledá rovnováhu mezi prací a volným časem. Covid tohle vše urychlil, takže podle mě jsme předskočili vlastní vývoj. Firmy s tím mohou mít do budoucnosti problémy, nejde být pořád doma na home office a každý pátek vyrážet na výlet.

Jak na tom jste s aplikacemi, různými chytrými pomocníky? Nepřijde vám, že lidé čím dál víc času tráví na tom, aby udržovali v chodu různé chytré systémy, které by jim měly pomáhat a místo toho jen požírají drahocenný čas?

Já na tyhle appky moc nejsem, používám jen to nejnutnější. Ale máme ve firmě specialisty, kteří na vše vytváří různé aplikace a chytré systémy. Někdy je to přínos, ale někdy je to práce pro práci, přesně jak to popisujete. 

Máte sklony k mikromanagementu?

Mám, a jsem za to rád, taky občas chci řešit  problémy které mě baví, ale kvůli jiným úkolům není na to čas. Půvab mikromanagementu je v tom, že dává možnost jednu malou, přesně ohraničeno věc dodělat až do konce. To se mi jinak při řízení tak velké firmy jako je A11 často nepodaří.

Uvažujete někdy o to, co budete dělat, až odejdete do manažerského důchodu?

Tohle je velmi předčasná otázka, zatím nic takového neplánuji. Ještě jsem se nad nad tím ani nezamyslel.

Aleš Zavoral je finalistou 29. ročníku soutěže MANAŽER ROKU

Rozhovor vznikl ve spolupráci s A11.