Profesor Milan Zelený: Soběstačností k rovnováze

ČMA 4. 5. 2021

Pokud bychom u nás hledali zapáleného pokračovatele myšlenek Tomáše Bati, okamžitě se nám vybaví prof. Ing. Milan Zelený, Ph.D., M.S. Je jím o to větší, o co více získal mezinárodních zkušeností jako odborník v oblastech multikriteriálního rozhodování, produktivity práce a řídících systémů a jako konzultant četných podniků, institucí a vlád. Jeho akademická kariéra profesora newyorské Fordham University a působení na mnoha dalších renomovaných univerzitách provází bohatá publikační činnost, stovky studií, mezi nimiž nezapadnou jeho knihy o Baťovi. Ostatně i Nadace ZET tohoto česko-amerického ekonoma akcentuje principy našeho nejuznávanějšího podnikatele Tomáše Bati, podle něhož je cestou do budoucnosti podpora lokální ekonomiky. Zejména o ní je následující text.

Nacházíme se v pozdní éře globalizace, která začíná drhnout a ztrácet na síle. Správnou reakcí by měla být postupná decentralizace a lokální soběstačnost. Tak, jak nás to učil Baťa.

Období takzvané globalizace končí, rychlost technologických i společenských změn výrazně akceleruje a politická sféra je zdrojem společenské rozpolcenosti, konfliktnosti a zpátečnictví. Neinformované, neznalé, zpolitizované nebo úzce specializované intervence do rozkolísaných společenských i přírodních procesů (obzvláště jejich vzájemné závislosti a interakce), vyžadují znalostně fundované, transdisciplinární a transgeneračně systémové přístupy, které je třeba se neprodleně učit a urychleně prosazovat. Příroda varuje, že vše souvisí se vším – že i malý brouček, hraboš nebo i prostý hlupák ve vedení mohou existující nerovnováhu rozkolísat do dlouhotrvajících krizí přírodně-společenských závislostí.

Globalizace je krátkodobý fenomén v 70. letech objevené levné pracovní síly, který v sobě nese své vlastní, sebedestruktivní vyústění. Čím více se snažíte levnou pracovní sílu využít, tím více ji musíte organizovat, učit, předávat znalosti a návyky. Levná pracovní síla se tak nutně začne prodražovat. Globalizace z podstaty funguje nejlépe co nejdále od konečného spotřebitele, sama tudíž časem začne ochabovat a ustupovat. Přesun výrobních procesů zpět, co nejblíže ke konečnému spotřebiteli je pak nevyhnutelný.

Nedávné americké výzkumy potvrzují narůstající ekonomickou nerovnováhu. Zatímco se jednotlivé vyspělé státy hospodářsky stále rychleji přibližují (co USA v industrializaci trvalo 200 let, Čína dokázala za pouhých 20 let), začíná být problémem vnitřní hospodářská nevyváženost. Prohlubují se rozdíly uvnitř navenek úspěšných států, tj. mezi regiony a lokalitami. Klesající vliv globalizace je zaměněn potřebou důrazu na lokalizaci a relokalizaci hospodářských, vzdělávacích, samosprávních i řady dalších klíčových činností.

Je třeba přehodnotit celou řadu návyků. Přenechávání samosprávy stranicko-centrálním vlivům vede jen ke ztrátám: půdy, vody, lesů, potravinové nezávislosti i regionální bezpečnosti. Dlouhodobá udržitelnost se musí stát sebeudržitelností, nezávislou na investičních dotacích a podporách.

Jaká je česká cesta

Namísto kopírování a plagiarismu, je třeba hledat vlastní českou cestu. Originalita, pestrost, myšlenková a tvůrčí rozličnost nechť jsou základem nového českého týmového doplňování, spolupráce, sebeurčení a cest k úspěchu. Nelze sestavit dobrý fotbalový tým ze samých „pravých křídel“.

I v tak malé zemi jako ČR jsou hlavní aktivity soustředěny v několika málo městech (hlavně v Praze a Brně), zatímco většina ostatních lokalit je závislá na rostoucím objemu cestování za prací a vzděláním, ztrácí se potravinová soběstačnost a hlavně mizí i nezávislost a rovnováha v komunitách. Politická scéna fragmentovaná na více než 250 registrovaných stran a hnutí tuto nerovnováhu nadále prohlubuje. Města trpí předraženým bydlením, dopravními blokacemi, uměle koncentrovanou konkurencí, ztrátou spolupráce a identity – bez výhledů na spolehlivá řešení v budoucnosti.

Přesto všechno, jsme jediná země na světě, která může čerpat přímo z odkazu našich geniálních podnikatelů. Představte si opravdový zázrak: z ospalé ševcovské vesničky se stala evropská, ale i světová metropole. A to za pouhých 20-30 let! Řeč je samozřejmě o Tomášovi a Janovi Baťových. Oni to však nepovažovali za zázrak, ale za prostý následek přesvědčení, práce, spolupráce a nezávislosti. Jejich odkaz bychom si už neměli nechat vzít, nebo zlehčovat, zprofanovat, či zneuctívat triviálním výkladem jen povrchně myslících politických simpletonů. Baťové totiž nebyli „globalisté“, jak se někdy tvrdí, ale přesvědčení a zapálení mistři lokální ekonomiky. Nevyváželi boty, ale celá „průmyslová města“, která vyráběla boty i vše potřebné lokálně, co nejblíže ke konečnému spotřebiteli. Takových měst (dnes Integrovaná Produktivní Prostředí, IPP) vyvezli Baťové přes 70, a to během největší světové hospodářské krize 30. let! Je tedy Česko schopné využít potenciálu lokální ekonomiky? Odpovězte si sami: Kdo jiný?

Hledání rovnováhy však vyžaduje mnoho specifických změn, které bychom snad měli mít uchované v národní genetice DNA. Například omezení úzké specializace a prosazování vícerozměrnosti ve vzdělání – již proto, že vše souvisí se vším. Pochopení vzájemnosti přírody a lidmi vytvářených společností. Návrat k nezávislosti a spolupráci. Odmítnutí všeho, co nás uměle, i cíleně, rozděluje; prosazování všeho, co nás přirozeně spojuje. Přestat unikat do minulosti nebo konzervovat přítomnost, ale obejmout výzvu žádoucí budoucnosti. Učit se rovnováze v osobním, místním, i regionálním životě. Studovat intenzivně základy a praxi logického myšlení (když už nechceme biflovat matematické vzorečky). A znovu se ponořit, obzvláště ve školách, do „zázračného“ odkazu obou našich Baťů.

A tak si představme dnešní „zázrak“: tvorbu nových, regionálních malých „Zlínů“, kondenzačních jader pro přirozený rozvoj regionálních a lokálních ekonomik. Mluvíme zde o skutečné rovnováze: o vyváženosti, nezávislosti, soběstačnosti, a spolupráci místních iniciativ. O tvorbě sítí spolupráce, co nejblíže konečnému zákazníkovi, kdekoliv po světě. Každý hospodářský pohyb přece vždy začíná v místě – nikdy ne na ministerstvu! Potřebujeme jeden druhého – a v té potřebě je naděje. Bez účasti ochablých, upovídaných politiků, ale s plným nasazením mladé, podnikatelské profese, špičkových technologií, baťovské spolupráce, a hrdosti v hledání vlastní, tj. české cesty k rovnováze a úspěchu. To nejlepší na světě je pro nás přece docela dobré!

 
 

Články autora

 

Buďte s námi v kontaktu

Zadáním mailu se přihlásíte k odběru Newsletteru ČMA. Každý měsíc v něm objevíte inspiraci pro manažery, videorozhovory Studia ČMA, monitoring médií či informace o soutěži MANAŽER ROKU.     Ukázkový newsletter

Odebírat newsletter