prof. Vladimír Mařík nejen o problematice státních dotací

ELITE klub Praha při svém lednovém setkání otevřel již 3. rok svých aktivit. 7. setkání u čerstvého vítěze soutěže MANAŽER ROKU, Jana Láta, přilákalo 15 manažerů, kteří při komentované prohlídce slévárenského závodu na hliník nestačili sledovat veškeré informace našeho průvodce.

V úvodním vystoupení prof. Vladimíra Maříka, který vede Klub Manažerů roku, jsme diskutovali k problematice státních dotací, které by měly být velmi cílené a sofistikované. Ale stát musí vytvořit vědecko-výzkumnou základnu pro transformaci průmyslu. A to není podpora průmyslu 19. století, ale to je digitalizace, robotizace, zavádění umělé inteligence, kybernetická bezpečnost. Jinak si naše teoretické vědecké články přečtou všude ve světě a uplatní dřív, než například v Poříčanech nebo Mladé Boleslavi.

Jaká je situace z mého pohledu místopředsedy Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace?

Podporovat výzkumnou základnu pro strojírenský průmysl, pro výrobu, ale i dopravu a služby znamená dlouhodobou investici a dlouhodobou stabilitu výzkumných infrastruktur a kapacit. V ČR v současné době existují 3 dlouhodobé programy financování výzkumu, myslím tím 4 a více let, které by měly vnést stabilitu do našeho výzkumu.

Na prvním místě je tu program velkých výzkumných infrastruktur, které obhospodařuje ministerstvo školství ČR. Po dobu 12 let financuje ty samé infrastruktury, které jsou obsahově zaměřeny zejména na vědy biologické, lékařské, zemědělské, fyzikální – ale nenajdete tam vůbec nic o digitalizaci, umělé inteligenci, robotice či kybernetické bezpečnosti. Předchozí vláda uložila, že při rozšiřování financování infrastruktur v roce 2023 se mají zahrnout nová, tolik potřebná odvětví jako právě uvedená. Výsledek je, že z těch 48 center se zvýšeně financují 44 a z nových nevzali vůbec žádné, údajně z důvodu nedostatku peněz. Takže 12 let se nezměnila struktura velkých infrastruktur a dalších 5 let se nezmění. Není to zásadní zmrazení a následná deformace celého výzkumného prostoru?

Druhým programem je „národní program obnovy“. Tam je financován výzkum z 5.1 (lékařské, biologické vědy a společenské vědy budou mít 5 center za 5 miliard) a 5.2 (aplikovaný výzkum pro průmyslovou výrobu – tam bylo 5,5 miliardy, zkráceno posléze na 1,5 miliardy v Bruselu na žádost české strany). Zajímavé je, co se s tou 1,5 mld Kč má stát, o tom později.

Třetím dlouhodobým programem je program Národní centra kompetence (2. kolo) TA ČR, kam směřuje téměř 7 miliard. V 1. kole působilo 13 center, z nichž 11 bylo hodnoceno pozitivně. Z těch ponechali 6 a přidali dalších 12 center, kam rozdali těch 7 miliard s tím, že se jim – a jenom jim – přihodí v průběhu roku další 1,5 miliardy právě z Národního programu obnovy. Kolik myslíte, že z těchto financovaných center je zaměřeno prvoplánově na digitalizaci, umělou inteligenci, kybernetickou bezpečnost, nakládání s vodou, hledání nových surovin? NULA!

Kladně hodnocené a mezinárodně uznávané Národní centrum kybernetiky a umělé inteligence, které sdružovalo všechna významná akademická pracoviště v dané oblasti v ČR, ani Národní centrum kybernetické bezpečnosti neuspěly a ukončily během měsíce po 4 letech svoji činnost.  A to přes všechna jednoznačně kladná doporučení oponentů. Jak k tomu došlo? To by nám měla oficiálně říci Kontrolní rada TA ČR, pokud najde odvahu. My to víme.

To znamená, že ve všech 3 programech dlouhodobé podpory, kam nateče přes 20 miliard v příštích 4–6 letech není jediný na podporu průmyslové výroby moderního typu, na podporu tolik potřebné transformace ekonomiky. Ale bude tu 20 biologických a lékařských center, která budou financována 2,5 miliardami ročně po dobu 4-6 let. To financování pak za pár let skončí a tato centra budou vyžadovat 2,5 miliardy ročně k udržení – kde je vezmeme? Už slyším tu argumentaci – ostatně jsme ji slyšeli v případě velkých infrastruktur: „Byli jsme financováni dosud, tak nás státe nemůžeš rozpustit…“. Zatímco neúspěšná centra pro moderní průmyslovou výrobu měla naplánováno, že za 4 -6 let se stanou samo financovatelnými nebo alespoň z 60%-70%, desítky biologických a lékařských center, financovaných z dlouhodobých programů budou spokojeně žít a nic je nebude nutit své výsledky uplatňovat v praxi… Ostatně se po nich žádná uplatnitelnost výsledků v praxi v programu velkých infrastruktur ani nechce ani nekontroluje… Tomu se MŠMT vyhýbá všemi způsoby.  Nicméně v této chvíli je dlouhodobá podpora výzkumným kapacitám v oblastech klíčových pro transformaci českého průmyslu nulová.

On si toho nikdo vlastně nevšiml, ale Rada vlády to odhalila a začala hledat řešení.

Co teď s tím? Další prostředky nejsou a zatím převládá názor: „ať si to průmysl zaplatí“…Je potřeba, aby si to podniky, zejména malé a střední, uvědomily – proto se o tom zmiňuji v Klubu Manažerů roku, abychom se nad tímto problémem sešli a pokusili se ho řešit dřív, než bude pozdě.

Další, čtvrtou možností dnes ještě zůstává financovat tolik potřebné výzkumné obory z operačního programu OP JAK. Ale uvidíme, jak to dopadne, jaká řešení podpoří MŠMT ČR. Věřím, že si konečně uvědomí celospolečenskou závažnost situace, na jejímž vzniku nese MŠMT svůj díl odpovědnosti. Ale spoléhat na to nelze.

CIIRC ČVUT řešil mnoho projektů pro malé a střední podniky za režijní náklady, ale musel tuto službu od ledna 2023 zastavit. Co se stane s příslušnými odborníky? Jsme manažeři…museli jsme hledat řešení.

Den po oznámení, že TA ČR zrušil Národní centrum kompetence kybernetiky a umělé inteligence, které využívá zařízení za 50 mil. EUR, mi volaly 2 mezinárodní firmy, že všechny lidi, které musíme uvolnit, okamžitě berou. Jednalo se o 107 lidí v celé ČR, z nichž 27 je u nás v Praze na ČVUT a další jsou v regionech.

Co se tedy děje? Pociťujeme obrovský tlak biologických center získat naše odborníky na umělou inteligenci – tato centra nemají lidi. Tak chtějí naše odborníky s tím, že si do programů napsali, že budou dělat digitalizaci a naše lidi proto potřebují využít, ale to my nechceme. Protože až si někdo vzpomene, že průmysl je bude potřebovat, tak už by byli pryč.

Zahraniční firmy by je rozebraly hned, české firmy, pokud mají finance, tak něco přispěly, ale my v současné době objíždíme zahraniční dlouhodobé partnery a nabízíme jim kontrakty na rok, na dva, abychom udrželi lidi. Není to žádný velký problém, máme své kapacity dnes již pokryty zdroji ze zahraničí, ale ČR promarnila šanci a odneseme to my všichni. V dlouhodobé perspektivě. Za horizontem fungování této vlády. Ten problém je potřeba otevřít a my to také otevřeme.  

Teď budu hovořit jako vědecký ředitel CIIRCu – jsme ve 2. dekádě průmyslu 4.0, první dekáda je už za námi ve formě digitalizace strojů a data si firmy ukládají ve svých datových centrech – neukládají je do žádných cloudů, protože nevědí, kde ta data skončí… Ve 2. dekádě bude u robotizace a umělé inteligence hlavních 5 směrů, což je: zvýšená autonomie strojů, aby se stroje dovedly na místě samy rozhodnout; zvýšená inteligence; schopnost adaptability – učit se z vlastních zkušeností a adaptovat parametry; mobilita – roboti se budou moci cíleně pohybovat; kybernetická bezpečnost. Čím dál tím více zjišťujeme, že i malé a střední podniky jsou na objednávku napadány přes internet a musí se bránit a věnovat pozornost bezpečnosti.

To jsou směry, které zkoumáme, a mnozí z našich odborníků udávají směr v Evropě. Jsme ve 4 ze 6 Evropských center excelence pro umělou inteligenci. Výsledky nutíme českým podnikům, ale ty buď na to nemají prostředky nebo ještě nemají to vnímání potřeby. Výsledky tak jdou do Evropy, mimo Česko, mimo náš průmysl. Vládu nezajímá, že se Národní strategie pro umělou inteligenci (NAIS) nenaplňuje. A že to může vést k nekonkurenceschopnosti našeho průmyslu za 10 let.

Přistupuje ještě jeden faktor – nakládání s energiemi, protože když digitalizujete a robotizujete, tak vám vzrostou energetické nároky. Cena energií, která je v Česku stanovena od boku bez ohledu na nízké výrobní náklady tak, aby ČEZ měl dostatečný zisk, a vůbec nesouvisí s výrobními náklady a s ekonomikou. Mimochodem za spravedlivé ceny energií také bojujeme, poskytujeme jasná fakta a hostíme schůze manažerů z energetiky (Asociace energetických manažerů). Stálo by za to udělat společné setkání i s členy ČMA.

Některé podniky a jejich majitelé si proto stěžují – vy jste nám zavedli robotizaci, ale s energetickými náklady nás to vyjde dráže, než kdybychom přepláceli dělníky, které jsme tady měli. Čili trend je – fotovoltaika na střechu, řízení fotovoltaiky a baterií tak, aby podnik celkově srazil spotřebu energie z veřejné sítě, případně aby dodával přebytečnou energii do sítě. Mnoho podniků to již dělá a mnohé z nich jsou bez energetické spotřeby ze veřejných sítí, ale znamená to další investice. Je to však jediná cesta pro malé a střední podniky, jak se vyhnout těm nesmyslně stanoveným cenám energií. My teď už roboty optimalizujeme z hlediska energetické spotřeby a rovnou navrhujeme optimální obložení střechy a bateriová uložiště pro nové výrobní linky – bereme to vše jako investiční náklad vcelku.

A to jsou trendy, které by stát měl podpořit. Protože my na CIIRC si fotovoltaiku za své peníze nepostavíme. To by nám měl postavit, tedy zainvestovat stát, abychom mohli taková řešení odzkoušet a nabízet průmyslu. Měl by zároveň zadotovat baterie pro naši veřejnou vysokou školu, aby se naučili studenti s nimi zacházet. Důležité je, že když nemáte prostředky na relevantní výzkum, tak nemáte studenty a doktorandy. Podniky tyto odborníky budou potřebovat, o tom není žádných pochyb. Klesá nám bohužel zájem o technické vzdělávání – až na 10 % toho, co bylo před 10 lety. Společnost a potažmo vláda sice avizuje transformaci, ale nic pro ni nedělá. A bez vědecké základny ani neudělá.

Předestřel jsem několik důležitých témat a je na vás a na nás všech, co s nimi budeme dělat…