Tradice celorepublikové soutěže MANAŽER ROKU sahá do začátků samostatné České republiky, což znamená, že letos vyhlašovatelé soutěže ocení již po třicáté. Za ta léta soutěží prošla celá řada jedinečných osobností, které díky svým příběhům mohou inspirovat i další manažery a manažerky. V letošním ročníku jsme přivítali Ing. Lenku Žlebkovou, generální ředitelku Kongresového centra Praha.

Jaké životní okamžiky tuto manažerku posunuly dále a jaký pohled z okna již nikdy nevymaže ze své mysli? Na toto i další nám paní Žlebková odpověděla v rámci nesoutěžního rozhovoru. Inspirativní čtení přejeme.  


  • V jaké historické době byste chtěla být manažerkou a proč?

Jiné období než současnost bych si pro svou roli manažera nezvolila. Žijeme v době hojnosti a jsem za to vděčná. Dnešek nabízí spoustu příležitostí a nástrojů, díky kterým můžeme maximálně využít svůj potenciál a něčeho dosáhnout v oboru, který nás zajímá a naplňuje. Je samozřejmě přínosné poučit se a inspirovat minulostí, ale mě baví nekonečné možnosti a výzvy přítomnosti, které mám v pracovním i soukromém životě ráda. Flexibilita a schopnost rychle se přizpůsobit změnám na trhu jsou dnes důležitými kompetencemi, kterými jsem naštěstí obdarovaná od přírody, i proto bych neměnila. Dívám se ale ráda i do budoucnosti, protože mám potřebu neustálé něco zlepšovat, posouvat vpřed, inovovat. I z tohoto pohledu je dnešní doba fascinující.


  • Jaký životní okamžik Vás posunul nejdále?

Myslím, že mě hodně formovaly dva okamžiky. V osobním životě bylo klíčové narození prvního syna. Okamžik zrození vás dovede nejen k pocitům absolutní radosti, ale i k pochopení, co je smyslem života, změníte perspektivu v mnoha oblastech. V profesním životě se milníkem staly poslední 3 roky, – nejprve 2 covidové a poté období počátku války na Ukrajině. Nepředvídatelná krize následovaná protipandemickými opatřeními, která přišla tři dny po mém jmenování do funkce, položila před mnohé firmy a manažery zcela nové výzvy. Kongresový průmysl založený na osobních setkáních se zakonzervoval, spousta velkých hráčů ukončila činnost. Byli jsme prakticky donuceni ve velmi krátkém čase najít způsob, jak přežít. K tomu jsme se snažili pomáhat druhým např. vystavěním Metropolitního očkovacího centra za 3 týdny nebo Krajského asistenčního centra pro uprchlíky prakticky přes noc. Tyto okamžiky mě neskutečně profesně, ale i mentálně posílily a posunuly. Ani já, ani spousta mých kolegů z hlavy nikdy nevymažeme pohled z okna budovy, před níž se za sněhu a mrazu shromažďovaly především matky s dětmi v náručí, hledající bezpečí. Myslím, že ten, kdo v obdobné situaci nestál, si neumí představit, jak silné emoce uvnitř budovy vládly. Taková situace, obdobně jako narození prvního dítěte, je skutečným životním okamžikem, který vám daruje po lidské i profesní stránce unikátní zkušenosti.


  • Na co byste jako hodnotitelka soutěže dávala největší důraz při výběru MANAŽERA ROKU?

Do soutěže se jistě přihlásí mnoho skvělých a schopných osobností. Vybrat tu nejlepší je náročným úkolem. Základními parametry by pro mě byly nejen vize, kariérní úspěchy, celkové výsledky a přínos pro obor, v němž se soutěžící pohybuje, ale také jeho osobnost a hodnoty, kterými žije. Do jaké míry je schopný/á inspirovat své okolí, rozvíjet dlouhodobé vztahy a partnerství a přispívat k trvalé udržitelnosti a kultivaci naší planety.


Motto na závěr: 

„Co mě nezabije, to mě posílí.“


Děkujeme za rozhovor a těšíme se na viděnou nejen při slavnostním vyhlašování vítězů cen MANAŽER ROKU 2022,

Česká manažerská asociace