Kariéra Romana Valného ukazuje, že pokud má člověk motivaci a vůli, dokáže velké věci, i když třeba na začátku ještě úplně nevěděl, co ho čeká.
Roman Valný nás srdečně vítá ve své ředitelské kanceláři v nejvyšším patře administrativní budovy Siemens Elektromotory ve Frenštátě. Ani jeho dokonale padnoucí manažerský oblek nedokáže úplně zakrýt praktika a fachmana, kterým Roman byl dávno předtím, než se stal ředitelem výrobního závodu. A o tom je dnešní příběh.
Roman Valný vystudoval místní známou elektroprůmyslovku a hned po maturitě a vojně nastoupil do frenštátské fabriky na elektromotory.
„Já vlastně moc netušil, co chci po vojně dělat, měl jsem průmyslovku a věděl jsem, že dál studovat nechci, takže práce v Siemensu pro mě byla logická volba. Začal jsem úplně od píky. Jako dělník jsem pracoval na zkušebně elektromotorů,“ uvádí svůj příběh Roman Valný.
Ty elektromotory, ze kterých dostal u maturity čtyřku. A které se staly jeho osudem. Zamiloval si je a po necelém roce měl potřebu jít dále. „Ta rutina mě přestala bavit. Chtěl jsem se učit nové věci, a tak jsem si za tím šel,“ popisuje chvíli, která rozhodla o jeho kariéře.
Možná to bylo trochu štěstí, ale hlavně to byla Romanova objevená chuť a vůle se učit novým věcem, které mu pomohly v růstu přes pozici reklamačního technika, vedoucího zákaznického servisu, vedoucího útvaru Technologie až do nejvyšší manažerské funkce.
„Byla to obrovská škola, zejména co se týče komunikace, i té negativní s nespokojenými zákazníky anebo napříč firmou, když jsem musel například hledat a řešit problémy v celém výrobním řetězci. Hodně mi to dalo, poznal jsem doslova celou fabriku,“ vrací se zpátky v čase.
Roman Valný absolvoval mnoho zahraničních stáží a zakusil mentalitu kolegů na několika kontinentech. Pak už jen stačilo drobné pošťouchnutí ze strany jeho tehdejšího nadřízeného a on pochopil, že aby mohl jednou továrnu řídit, bez formálního vzdělání se neobejde.
„Měl jsem skvělého šéfa, tehdejšího ředitele továrny Jaromíra Zapletala, a ten si mě vybral jako jednoho z kandidátů, který by jednou mohl nastoupit na jeho místo, a vypracoval mi plán vzdělávání. Začal jsem studovat na VŠB – Technické univerzitě Ostrava technologii a ekonomiku výrobních firem a několikrát jsem u toho měnil pozici v rámci Siemensu,“ říká vděčně Roman Valný.
Během studia vysoké školy řídil zavádění automatizace a digitalizace do výrobních procesů, implementaci nových technologií při výrobě elektromotorů a šéfoval patnácti stům kolegů ve výrobním závodě v Mohelnici.
Přiznává, že po pro něj nezáživné a teoretické střední škole, kterou si i po letech pořád takto pamatoval, si k vysokoškolskému studiu rychle našel cestu.
„Vysoká s odstupem mnoha roků od maturity pro mě byla mnohem příjemnější, přínosnější a snadnější než střední průmyslovka. Dokázal jsem si spojit teorii a praxi. Bylo skvělé, že jsem mohl v reálném čase porovnávat informace z teoretické výuky se situací přímo ve výrobě. A tak jsem nakonec promoval s červeným diplomem,“ usmívá se Roman Valný.
Když se ptám, co nejdůležitějšího mu studium při práci přineslo, má hned jasno: „Univerzita mi hodně dala v oblasti strategického řízení, lépe jsem pochopil, jak vést velkou organizaci a její ekonomiku jako celek. Kdybych studoval hned po maturitě, určitě bych si z toho tolik nevzal.“
A to byl ten moment, kdy se mladická chyba změnila v obrovskou výhodu na cestě k úspěchu, kterou teď Roman Valný ukazuje dalším kolegům.
„Jsem moc vděčný Jaromíru Zapletalovi, který mě podporoval ve vzdělávání a snažím se na jeho skvělou práci navázat. Důležitost formálního vzdělání jsem před nástupem na školu úplně nevnímal, i když jsem prošel hodně manažerských i technických pozic v Siemensu. Teď mám vlastní zkušenost, a proto vzdělávání a rozšiřování kompetencí podporuji ve firmě dlouhodobě a koncepčně. Cíleně hledáme talenty mezi všemi zaměstnanci a pomáháme jim růst,“ přidává manažer přesvědčivě.
Frenštátský Siemens tak pod jeho vedením nejen zdvojnásobil obrat a přijal 450 nových zaměstnanců, ale navíc podporuje další vzdělávání a postup lidí z výroby do vyšších technických anebo manažerských pozic. Příkladů podobných Romanu Valnému je tady několik.
„Někteří mí kolegové dokonce studují společně v jednom ročníku, navzájem si pomáhají, motivují se a hecují. To je super!“ neskrývá nadšení Roman Valný, který se celou kariéru řídí tím, co mu říkal jeho děda. „Bez práce nejsou koláče a nikdy se nestyď za žádnou poctivou práci, i kdybys měl zametat ulice,“ to je citát, který mu často připomíná, že každý ve firmě má svou roli a není horší nebo lepší pracovní místo. Ale taky to, že kde je vůle růst, je i cesta.
„A představte si, že jsem na střední málem proletěl i z němčiny,“ dodává se smíchem při našem loučení pan ředitel, jenž už téměř třicet let pracuje pro jednu z největších německých společností. Osud prostě má smysl pro humor a kariéra tohoto sympaťáka je tak spletitá, že by se mohla stát předlohou pro scénář hollywoodského filmu.
Ing. Roman Valný
Životní motto: Pokud chci někoho nebo něco řídit, musím umět nejprve řídit sám sebe.
Absolvent VŠB-TU Ostrava
Ředitel Siemens s.r.o, o.z. Elektromotory Frenštát
Člen ELITE klubu MSK České manažerské asociace