Do nalezení uhlí v údolí Burňa ve Slezské Ostravě koncem 18. století, byla Ostrava málo významným městem oproti věhlasu Opavy či Těšína. Byly tu jen rozeseté zemědělské vísky v prostoru soutoku čtyř místních řek. Po založení Vítkovických železáren roku 1828, se však situace výrazně změnila a Ostrava se později stala ocelovým srdcem Československa vzniklého v roce 1918. Z těženého karbonského černého uhlí vyráběný koks sloužil v ostravských vysokých pecích k výrobě železa a následně oceli, nejen na výrobu kolejnic a pancéřových plátů torpédoborců, ale také na veškerá zařízení a stroje, bez kterých se zemědělství a potravinářství od 19. století už neobešlo.
Symbol moderního zemědělství – ocelový pluh je nejlepší ukázkou spjatou se zabezpečením dostatku potravin. To byla také jedna z motivací, proč vznikla ostravská pobočka Národního zemědělského muzea v Dolní oblasti Vítkovice.
Jak zařadit potraviny, nerostné suroviny, paliva a další zdroje energie využívané člověkem nám kategorizuje Krajíčkův zákon.
Jméno nese po českém geografovi, docentu Liboru Krajíčkovi, který toto rozdělení surovin a zdrojů začal přednášet na Univerzitě Karlově již v 60. letech 20. století. Základní členění surovin a zdrojů v prvním řádu je na kategorie nevyčerpatelné a vyčerpatelné.