Kdo je viníkem drahých potravin? Zemědělci? Producenti potravin nebo prodejci?

Ve čtvrtek 18. května proběhlo další z pravidelných setkání nejpočetnějšího klubu ČMA, a to Pražského manažerského klubu. Poslední květnový čtvrtek byl zaměřený na tolik rezonující téma dnešních dní, a to na zemědělství a ceny potravin. Pozvání České manažerské asociace přijali Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR a Jiří Schamberger ze Zemědělského obchodního družstva Mrákov, vítěz kategorie Zemědělství v soutěži MANAŽER ROKU 2021.

Pozvání přijali Jiří Schamberger a Martin Pýcha.

Potraviny se bezesporu zařadí mezi strategické komodity, a to i z pohledu, že jde ve větší míře o dotační systém podpory. Zemědělci a producenti potravin jsou v mnoha případech závislí na podpoře státu, což je vidět i v dnešních dnech. Dle Jiřího Schambergera, který je zástupcem středně velkého podniku, na ně dopadají současné sankce, které se vztahují na podniky velké, viz podmínky ESG, apod. Malé a střední podniky jsou při tom svým významem pro českou ekonomiku velice důležité, a to pro svou soběstačnost. Pokud by padly, je pravděpodobné, že by se začaly kompenzovat dodávkami nekontrolovaných, nebo ne dostatečně kontrolovaných potravin ze zahraničí. „Naše konvenční potraviny na tom jsou lépe než ty dovezené zahraniční BIO potraviny,“ dodal Schamberger.

Příkladem šikany zemědělců je ukázka toho, že jsou takříkajíc pranýřováni za zvyšování se cen potravin. Otázkou tedy je, kdo viníkem drahých potravin? Zemědělci? Producenti potravin? Prodejci?

Na toto téma zazněla již celá řada informací a jak řekl Martin Pýcha: „Zemědělci nejsou schopni ovlivňovat konečnou cenu. Ta je určena světovou burzou.“ Názornou ukázkou je například cena olejnin. Zemědělec si díky cenám stanoveným burzou nemůže nadiktovat, za kolik ji prodá. Pokud by šel s cenou výše, zákazník by logicky přešel ke konkurenci. Zemědělec se teprve 10. den následujícího měsíce dozví, za kolik prodal producent potravin jeho obilninu. Cenu produktu by mohl ovlivnit pouze v případě, že by zemědělec byl sám i producentem výsledného produktu.

Dalším příkladem může být například spolupráce pekařů a velkoobchodníků. Díky nárůstu ceny obilí začali pekaři vykupovat mouku za vyšší cenu, tedy ji i za vyšší dále prodali. Je třeba uvažovat a do ceny nejen pekařů započíst také energie, reklamu a propagaci, lidské zdroje, dopravu, obalový materiál, apod. Tito pekaři mají s obchody uzavřené smlouvy kvartálně, tedy po tuto dobu se s cenami výkupu pečiva nehýbe — zde se již v potaz neberou jiné výrobní náklady, které jsme si jmenovali výše. Na základě toho se stalo to, že obchodníci křičeli, že zdražili zemědělci a na úkor toho musí také zdražit. Přestože pekaři teď, kdy se světová ekonomika začíná pozvolně stabilizovat, pečou z mouky levnější, obchodníci stále prodávají za vyšší ceny. Proč? Protože jak jsme si řekli, jde o obchody uzavřené na kvartál dopředu. Nyní tedy čekáme na ustálení situace.

Dalším námětem k zamyšlení pro zúčastněné manažery bylo, zda se lidé chovají tak, jak říkají. Pokud bychom se na ulici zeptali několika lidí, co je pro ně důležitým parametrem pro nákup, z větší části by se nám dostala odpověď, že kvalita. Je tomu ale skutečně tak? Nejen z výsledků mnohých průzkumů obchodních řetězců vyplývá, že prim má však cena potravin.

Jedním z vážných problémů České republiky je dle Martina Pýchy fakt, že Česko nemá dlouhodobou strategii, respektive strategie jsou, ale neumíme je realizovat. Stejně tak není problémem dlouholetá vize, spíše nevíme, co chceme. Je zemědělství o produkci a výrobě potravin nebo jde o ekologický subjekt? Na toto téma padají rovněž různé názory, a to od využívání moderních strojů — automatizovaných robotů, přes šlechtění nových odrůd rostlin, které jsou lépe adaptovatelné na změny klimatu, až po dotační programy.

Pánům Schambergerovi i Pýchovi děkujeme za podnětné informace a za možnost se na různá témata podívat z dalších perspektiv a těšíme se na další podnětná setkání.