Hlavní myšlenky z jednání Rady expertů ČMA – Podpora národního kapitálu

07.04.2021

Úvod

Prezident ČMA Ing. Petr Kazík

Když si uděláme inventuru našich členů, tak zjistíme, že převážně jsou to opravdu manažeři českých firem. Takže o to víc bychom měli akcentovat české výrobce finálních produktů, pokud možno se světovou konkurenceschopností.

1. Blok:  Jak ven z pasti struktury české ekonomiky

Předseda rady expertů ČMA prof. Richard Hindls

Za posledních 20 až 25 let připlulo do ČR zhruba 3x více investic, než by odpovídalo jejímu postavení ve světové ekonomice podle HDP. Je tedy vidět, že jsme se stali poměrně významným partnerem pro to, aby sem zahraniční podnikatelé a firmy investovali své aktivity a nápady. Pokud jde o nějakou základní teritoriální strukturu, tak nikoho asi nepřekvapí, že dominantní zemí, kam odvádíme dividendy, téměř 20 % všech dividend z ČR, je Holandsko. Dělá to v řádu asi 50 miliard Kč ročně, protože v Holandsku je pevný bankovní systém z hlediska utajení zisků a taky je to z pohledu daňové soustavy velmi výhodná země. Z Nizozemí jsou k nám importovány firmy jako Unilever, ING Bank, PPF, Ahold a další. Na 2. místě je Německo jako náš největší importní a exportní partner. Tam se ten odliv pohybuje v řádu asi 17 nebo 18 procent všech dividend. Přibližně je to asi 45 miliard Kč ročně. Jsou to firmy jako Lidl, Kaufland, Siemens, T-Mobile, Škoda, EON, Innogy a tak dále. Potom je to paradoxně Lucembursko, které je samozřejmě velmi malým státem, ale má určitě konsekvence z hlediska fungování evropských systémů a z hlediska velmi pevného bankovního systému. Tam odteklo řádově 40 miliard korun, a to představuje asi 16 % zisku. Další je Rakousko, kde je především umístěn náš bankovní systém, Česká spořitelna nebo Kooperativa. Jde asi o 35 miliard Kč ročně.

Velmi silnými partnery jsou také Belgie nebo Francie, což jsou ekonomicky velmi silné země. Silným mimoevropským hráčem je Jižní Korea, kam odchází ročně asi 8-9 miliard Kč zisků nebo dividend, které se odehrají na našem území. Pokud by nás zajímal nějaký údaj za celé to období, tak hovoříme řádově o více než 3 bilionech korun, které odešly do zahraničí formou dividend nebo realizovaného zisku za posledních 25 let.

Firmy ale také investují u nás, některé měly výhodné investiční pobídky, reinvestovaný zisk je však jen třetina z toho, co odchází z naší republiky. Pokud jde o to nejdůležitější, odliv ve vztahu k našemu hrubému domácímu produktu, který je něco málo než 6 bilionů korun, tak v podstatě představuje 2. místo v Evropě. Pohybuje se okolo 4-5 % hrubého domácího produktu. Jsme i před Irskem, které vždy bylo poměrně výrazné svou vstřícností ekonomiky a také svého času to byl jakýsi evropský tygr v oblasti přímých zahraničních investic a podpory těchto investic. Nyní se pohybuje asi o půl procentního bodu za námi.

Čestný člen ČMA prof. Dr. Zdeněk Souček, DrSc.

Jsme v komplikované situaci a naším úkolem není se zabývat nějakými analýzami minulosti, ale říct si, jak z toho ven. K tomu jsem vypracoval materiál, který máte k dispozici. Východiskem je princip, že nemožné věci neexistují. Všechno lze udělat, když máme odvahu, kreativitu a umíme to udělat. To znamená umíme skutečně podnikat. K tomu, abychom uměli podnikat, musíme pochopit podstatu podnikání a hlavně naučit podnikat celý národ, protože struktura naší ekonomiky bude jiná, bude tady existovat obrovské množství malých a středních podniků. Abychom je to naučili, tak jim nemůžeme prezentovat to, co dneska ekonomická věda poskytuje.

Čili jak z té situace ven – vytvářet produkty s vysokým podílem vysoce kvalifikované práce a konkurenceschopné na světovém trhu přesyceném nabídkou. Čili musíme vytvářet to, čemu já říkám stříbrná ekonomika. To je to, co je založeno na špičkovém školství, špičkové vědě, špičkovém zdravotnictví, farmacii, těžkém průmyslu a tak podobně. Struktura naší ekonomiky tomu dnes neodpovídá. Celý finanční majetek je prakticky v cizích rukou, všechny banky. Půda a lesy jsou v rukou několika vlastníků, vlastní je bývalá šlechta. Průmysl automobilový už dnes není moderní průmysl. Měli bychom se od toho oprostit. No a českých podniků, které vyrábějí špičkové výrobky, je de facto málo.

Co musíme udělat popisuji ve svých materiálech: vytvořit několik velkých, ziskových, polostátních podniků a držet je v ruce. Zbrojovku, pivovary, energetiku. Musíme počítat s odporem pravicových stran, ale to musíme překonat. Musíme podporovat český velkokapitál. To jsou podniky, o kterých jsem tady mluvil. Vítkovice, SOMA, Wikov, GZ Media. Vytvořit alianci malých a středních podniků, které by společně vytvářely efektivní produkt, který se dokáže prosadit na světovém trhu. Výrazně podporovat realizaci inovativních produktů a prosadit je na trh. Financovat výstavy, veletrhy a zahraniční zastoupení. Udržet myšlenky tady v českých rukou.

2. Blok: Koncept podpory národního kapitálu a průmyslu

Ambasador ČMA Libor Witassek

Odpověď na to, jestli stát by měl zakládat nějaké podniky: Já si myslím, že stát by měl investovat do infrastruktury a měli bychom se držet toho, co bylo před vstupem do EU, kdy byly předvstupní fondy a ty se nazývaly „public money for public sector“. To znamená zastavit ty nesmyslné dotace, které narušují tržní směnu a podporovat skutečně rozvoj infrastruktury, případně pomáhat těm podnikatelům formou, jakou to dělá ČMZRB, tedy formou návratných pomocí nebo záruk.

To, co tady zaznělo – maximalizovat přidanou hodnotu – já bych použil to, co prosazuje náš kolega Láďa Verner, prostě podporujme finalisty a je celkem jedno, jestli jsou to výrobci v podniku nebo poskytovatelé služeb. Měli bychom podporovat finalisty, tam je největší přidaná hodnota, protože finální produkt nebo služba je výsledkem nějakého výzkumu, vývoje. Druhou věcí, co jsme navrhovali, je posílit spolupráci českých podniků v tvorbě integrovaného produktivního prostředí. V tuto chvíli se hodně hovoří o cirkulární ekonomice. Pan prof. Zelený to říká „od recyklace k recyklaci“. Podporujme takové sítě, které vytvářejí cirkulární ekonomiku, uzavřené cykly, a to ideálně na úrovni nějakých autonomních regionů. Tam si myslím, že je to jednoznačně potřeba. V tuto chvíli máme těch možností celou řadu i v návaznosti na Green Deal.

Co se týče dalšího bodu, omezit závislost na cizích podnicích, já se domnívám, že my dnes prosperujeme a žijeme na té úrovni, na které jsme, právě proto, že jsme členové EU a že jsme v otevřené ekonomice. Jsme strašně malý národ, malý stát, takže buďme rádi za to, že nás vzali někam do větší rodiny otevřené ekonomiky. Ta závislost na cizích podnicích se podle mého názoru dá snížit jedině tak, že budeme mít úspěšné české podnikatele. Tady bych apeloval na to, abychom opravdu dokončili to, o čem se mluví 20 let, a to je posílení toho odborného vzdělávání. Prostě je potřeba si přiznat, že stát v tom odborném vzdělávání selhal v posledních 30 letech a je potřeba tuto kompetenci převést na soukromý sektor, aby tu odbornou část vzdělávání zajišťovaly podniky, jako to zajišťují i formou určitých regionálních sdružení třeba v Německu. Já sám jsem členem jednoho takového sdružení v Sasku. My podnikatelé určujeme, co se bude další 4 roky vzdělávat, alespoň do určité míry v odborné části. Teorii zajišťuje stát.

Poslední věc, kterou bych uvedl – pokud chceme mít finální produkty, musíme mít výzkum a vývoj. Tady zase použiji to, co asi řekne Láďa Verner na konkrétních číslech. My máme přesně opačný poměr výdajů státu do aplikovaného a primárního výzkumu. Německo to má přesně naopak. To znamená, že podporuje 2/3 nebo výrazně větší částkou aplikovaný výzkum, který se drží hesla pana prof. Schumpetera: Inovace se stává inovací až v momentě, kdy si ji někdo koupí. Já tomu říkám pracovně: Inovace bez aplikace je halucinace.

3. Blok: Příklady z praxe

Martin Wichterle, majitel holdingu Wikov Industry

Zahraniční kapitál odsud neodstraníme. Naopak on nám hodně pomohl v minulosti snížit nezaměstnanost. Učil nás i řadě manažerských dovedností a teď je spíš na nás, jestli tady vypěstujeme nějakou silnou podnikatelskou třídu. Školství by mělo být opravdu zaměřeno na to, aby dalo lidem odvahu a vůli podnikat, riskovat a snížit pohodlnost.

Pokud chceme být úspěšnou zemí, musíme se otevřít lidem, kteří do tohoto státu budou přicházet a budou chtít tvrdě pracovat, podnikat a něco vymýšlet. Bez toho žádná světová ekonomika nebyla úspěšná, když neměla příliv silného lidského kapitálu. A jestli by měl stát něco dělat, tak by měl příchod těchto vzdělaných a nadšených lidí umožnit. Určitě je asi nenabereme někde z Ameriky nebo Německa, ale jsme obkrouženi dalšími zeměmi, pro které můžeme být vzorem a můžeme zajistit lepší podmínky pro zahraniční studenty, kteří zde budou chtít podnikat nebo budou chtít vykonávat kvalifikovanou práci.

Zděněk Pelc, prezident společnosti GZ Media

Z naší zkušenosti musím říct, že export do USA je velmi rizikový, ačkoliv je tam konkurence menší než třeba v Německu. Opomenuli jsme ve firmě ale otázku, jak z našeho byznysu získat reálné peníze. Danili jsme jak v Americe, tak v Česku. Na druhou stranu je tam ale podnikání mnohem volnější. Není tak svázané předpisy. A hlavně tam existuje trh práce, na rozdíl od ČR, kde je jen trh s nádeníky z Bulharska, Rumunska a z Ukrajiny.

Ladislav Verner – SOMA Lanškroun

Jako majitel rodinné firmy podnikám už 30 let a snažím se poukazovat na to, kudy vede cesta k prosperitě. Můj návrh je, abychom na ty problémy, které tady zaznívají, reagovali mediálně. To je ten marketing. Ukazujme, kudy vede cesta k prosperitě a kudy k chudobě. Dělejme to, co dělají všichni ti úspěšní, to znamená Němci, Švýcaři. A oni skutečně nedělají nic jiného než to, co po staletí funguje, že chtějí mít svůj finál, svůj začátek, prodej a konec. Vyrábět se dá lehce, ale vymyslet něco a být toho majitel, a pak to úspěšně prodat, tak tudy vede cesta k prosperitě.

Co teda Němci dělají? Sejdou se vláda, bankéři, reprezentanti odborů a podnikatelů a skutečně řeší, co je německý národní zájem. A německý národní zájem je mít vlastní německé firmy, protože to souvisí s HNP. Takže zájem je mít finální výrobky v domácích firmách. Pak se nebaví o HDP, ale o HNP, kdy ty dividendy zůstávají u nich.

Vzdělávání úzce souvisí se stavem hospodářství, v našem případě průmyslu. Drtivá většina studentů nenachází příslušné uplatnění, protože na trhu nejsou firmy, které mají vývoj a výzkum, marketing a prodej na konci. Mluvit dnes o tom, že se musí investovat do školství, je pravda, ale musí se to dát do souvislostí. Jakmile to nepůjde souběžně se změnou struktury průmyslu, tak firmy jako SOMA nebudou moci podnikat. Nebudou lidi s tou mírou lidského umu ze škol.

Němec, Rakušan, Belgičan, všichni z té sestavy příjemců dividend nemají zájem na tom, aby tady vznikali finalisti. O to míň oni tady prodají. Víte, jak jsou nervózní z toho našeho růstu? Jak jim bereme z jejich koláče? Ten trh se nenafukuje donekonečna. Jdeme proti ohromné mase, mají zmáknutou politickou garnituru. Když se dnes podíváte na některé ty přednášky svazu exportérů a průmyslníků, tak na bannerech to vidíte. Všechno jsou to osoby svázané třicetiletou cestou k subdodavatelství a chudobě. Od těch nemůžeme očekávat, že by to pochopili.

4. Blok: Diskuse

Petr Kazík

Fungující provázanost mezi teorií a praktickým uplatněním ukazuje obor medicíny. Když to dokáže medicína, když všichni manažeři medicíny mají i vědeckou hodnost, všichni mají docenturu, profesuru, a všechny své habilitace dělají na základě svých praktických zkušeností z nemocnice, ať mi někdo vysvětlí, proč to nemůže jít v managementu.

Libor Witassek

Ten příměr se zdravotnictvím se mi líbí. Já si myslím, že to není jen zdravotnictví. Jak říká Láďa Verner, jestli se něco nestane do 10 let, tak ten průmysl tady zavřeme. Prostě nebude fungovat.

Ladislav Verner

Já si myslím, že teď největší cena je v tom, že budeme první, kdo řekne populaci tu pravdu. Průmysl je fakt nemocný tím, že převládá činnost s nízkou mírou přidané hodnoty a nízkou mírou lidského umu.

Prohlášení Rady expertů ČMA