Prof. Milan Zelený odpovídá mladým lidem

Účastníci letošního srpnového Letního podnikatelského kempu pro mládež z dětských domovů, azylových domů a sociálně slabých rodin ve Vilémově využili možnosti položit otázky prof. Milanovi Zelenému, zakladateli Nadace ZET, která je hlavním pořadatelem a organizátorem kempu. Česká manažerská asociace (ČMA) je dlouhodobým partnerem akce a prof. Zelený je členem Rady expertů ČMA. Předkládáme vám otázky některých účastníků (část z nich neuvedla při dotazech svá jména) a korespondenční odpovědi prof. Milana Zeleného, který vzhledem ke koronavirovým opatřením musel zůstat ve Spojených státech.

 

Tomáš: Co děláte v Americe?

Přiletěl jsem do USA a už nemohl odletět. Žiji v karanténě a izolaci, léčím si zlomené zápěstí, vzpomínám, píšu, organizuji, přemýšlím, a těším se až budu zase svobodný. Vážím si každého úspěšného dne.

 

Jak si představujete v dnešní době mezigenerační spolupráci?

Je nutné se soustředit na to, co nás spojuje, ne na to, co nás rozděluje. Dnes nás spojuje to, že ani dospělí a ani mladí nevědí, jak žít v době epidemie. Musíme se tedy učit, jak žít společně, jak tvořit nové způsoby žití. Ne se uklidit do svých pohodlných bublinek skupin, stran a Smolíkových přítelíčků. Spolupráce je život, nejen zvednuté palečky.

 

Roman: Jak by se vám líbilo, kdyby dostali soukromí pečovatelé vyšší šanci se uplatnit pomocí aplikace přímé péče.

Moc by se mi to líbilo. A nejvíce by se mi líbilo pečovat jeden o druhého, všichni o všechny, to znamená spolupracovat, nejen vyjadřovat soustrast a solidaritu, a pak rychle zapomenout. Je dobré vytvářet dlouhodobé vztahy, přátelství a mít radost ze spolupráce. Jsme všichni na stejné lodi, jsme všichni lodivodi.

 

Barča: Jaký máte názor na dnešní kavárny a restaurace?

(Podle Báry chybí našim kavárnám příjemná atmosféra, myslí si, že zákazník zaplatí raději méně peněz za průměrné jídlo, a ne moc slušnou obsluhu, než si připlatit za super jídlo a příjemnou obsluhu, která dokáže poradit s výběrem.)

Je třeba hledat a zkoušet nové formy kaváren a restaurací. Atmosféru dělají lidé, jak se chovají jeden k druhému a proč by chtěli přijít znovu a znovu. Mně se líbí, kde se lidé částečně obsluhují sami, a mohou i druhé. Vzniká „atmosféra“. Atmosféra není v perfektní obsluze, ale v možnostech sdílené sebeobsluhy. Rád si chodím sám načepovat pivo a rád jich vezmu hned několik, pro druhé. Je to nakažlivé – ta „atmosféra“.

 

O čem si myslíte, že život je? Čeho nejvíce litujete? Jste spokojený se svým životem?

Život je hlavně o smyslu, poslání, akci a hledání. Život je o žití naplno, o vytváření sama sebe. Žít tak, jako byste měli již zítra zemřít, a učit se tak, jako byste měli žít navždy. Učit se do posledního dechu, a učit druhé ještě dlouho po svém odchodu. Stále se učit něco pochopit, stále se ptát proč. Hledat sám sebe. Překvapí vás z kolika životů je každý z nás „poskládán“. Lituji, že se nemohu dožít budoucnosti, všech budoucností. Nejsem nikdy spokojený. Spokojenost znamená, že se to už nedá zlepšit nebo vylepšit. Nespokojenost je motivem k akci. Spokojenost je motivem – k čemu…

 

Plánujete žít v Americe do konce života? Čeho se nejvíce bojíte?  Co máte rád na ČR?

Já neplánuji žít nikde do konce života. Miluji změnu – asi můj život skončí někde na cestě – tj. ani tady, ani tam. Bojím se pouze sám sebe – že přestanu hledat, že se přestanu měnit, že ulehnu někde v písku, bez plánu na zítřek – jak měnit dnešní svět, aby byl lepší, slibnější a pochopitelnější. V Česku jsem se narodil. Je to mé dětství, ať bylo jakkoliv těžké. Moc rád se sem vracím, ale ještě raději odcházím, abych se mohl znovu nedočkavě těšit na návrat. Člověk musí odejít hodně daleko, aby mohl pochopit a milovat svoji zemi.

 

Jaká je vaše situace v USA, jaké je to omezení pro vás Covid 19? Jaký je život v karanténě v New Yorku?

 Můj život je náročný, ale plný komunikace se světem, plný radosti ze života. Já sám jsem strůjcem svého žití, já sám jsem za něj zodpovědný, hlavně sám sobě, ale také vzácné skupině přátel, na kterých mi záleží. A do té vzácné skupiny patří ta směsice mládí a dospělosti kdesi daleko – na Vilémově.

 

Filip Z: Máte rád ryby? Chci se věnovat aquaponii.

Mám rád kapry a pstruhy, jako kluk jsem je s oblibou chytal do ruky. Nejvíce chutnají ryby, které si sami ulovíte. Miluji také japonské ryby syrové. Aquaponie se drž, a přemýšlej, jak tam dostat i takové kluky, jako jsem byl já.

 

Jak jste zvládal stres při prezentacích nebo při rozhovorech?

Stres je znakem touhy po perfekci. Všichni zodpovědní lidé jsou před prezentací nervózní. A to je dobře. Pak to začne a všechno z vás spadne. Slavný zpěvák Frank Sinatra se před vystoupením tak třásl, že nemohl udržet skleničku ginu. Pak zavolali: „Mistře, na scénu!“ Zvedl bradu, odhodil skleničku a napochodoval před obecenstvo, aby oni, se zatajeným dechem, prožili nezapomenutelný zážitek perfektního světového mistrovství na podiu. Jeho píseň „I did it my way“ mně inspirovala k hymně ZET. Doufám, že se ji naučíte nazpaměť.