Je třeba udělat seriózní diagnózu českého průmyslu

Magazín MM Průmyslové spektrum přináší rozhovor s Ladislavem Vernerem, kolektivním členem České manažerské asociace.  

Český průmysl je nemocný subdodavatelstvím a pouhým montováním. Jsme nad únosnou míru pouhým subdodavatelem Evropské unie, především Německa, mnohokrát subdodavatelem subdodavatelů. Z řemeslníka kdysi světové úrovně jsme se stali nádeníkem. Je třeba to změnit, přestat být závislý na odběratelích, kteří diktují, za kolik jim můžete jejich součástku nebo jejich díl vyrobit. Chopte se příležitosti a vytvořte svůj vlastní finální výrobek s vyšší mírou lidského umu, který můžete prodat komukoliv na světovém trhu, abyste se stali nezávislými!


Ing. Ladislav Verner je zakladatelem a ředitelem společnosti Soma orientující se na výrobu flexotiskových strojů, podélných řezaček, laminátorů, montážek a vysekávaček. Je absolventem VUT v Brně. Pracoval jako vývojář, konstruktér a projektant – bez komunistické knížky. V roce 1992 koupil divizi bývalé Tesly a tím se začala psát historie společnosti Soma. Krédem Ladislava Vernera je, že k úspěchu vede jediná cesta, založená na kompetentnosti, zdravé sebedůvěře, a hlavně na silném zaujetí. Kompetentnost chápe jako detailní znalost potřeb zákazníka, sebedůvěru jako víru v sebe sama a svůj tým a zaujetí jako hnací sílu k prosazení nápadů, které ostatní považují za nemožné. Fair play a fair business je to, co Ladislav Verner ctí a považuje za podstatné.


I když nejste zavedená firma, musíte nabídnout takové inovativní výrobky, které dostanou zákazníka do výhody vůči jeho konkurenci. Pak u vás nakoupí. Rozhodující je samozřejmě kvalita a neustálé inovace, abyste se udrželi ve svém oboru na špičce – to doporučuje Ing. Ladislav Verner, zakladatel a ředitel společnosti Soma z Lanškrouna. „Chcete příklad? Steve Jobs. Ten umožnil lidem zvětšovat text a obrázky na obrazovce iPhonu prsty a tím zcela vygumoval Nokii. Tak si u svého výrobku mohl diktovat ceny. A lidi mu za to rádi zaplatili.“

Cesta k prosperitě

Společnost Soma byla založena roku 1992 Ladislavem Vernerem místo samostatné divize Vývoj a výroba jednoúčelových strojů státního podniku Tesla Lanškroun. Byla to vývojová strojírna, kde se konstruovala, vyráběla a oživovala zařízení od navíječek kondenzátorů až po automatické linky na montáž a testování kondenzátorů a odporů. V roce 1990 zaměstnávala 519 lidí, z toho 99 vývojářů. „Mělo to jednu brutální nevýhodu, že jsme měli jen jednoho zákazníka – Teslu. A na konci roku 1990 nám už nezadávala žádnou práci, protože se vědělo, že jejím záměrem bude se rozprodat, najít strategického partnera – a tak to také dopadlo,“ vzpomíná Ladislav Verner na dobu, kdy zde pracoval jako vývojář a pod sebou měl 12 lidí. „Zařízení, co jsme dělali pro Teslu, to byly špičkové stroje, které lákaly zahraniční firmy. Vyráběly produktivně a chytře, ale kondenzátory byly deset let za konkurencí. Kdyby to tak nebylo, dnes bychom tu místo Siemensu a Philipsu měli Teslu.“

Tehdy měl pan Verner dobrou práci a byla to pro něj vynikající škola, i lidé kolem něj byli báječní. „Takoví jsou tady dodnes – i mladí, co sem přišli,“ konstatuje. „Je to tím, že se dostanete do kolektivu, kde se opravdu dělá vývoj s vysokou přidanou hodnotou lidského umu. A pokud tam přijdete jako mladý, perspektivní, ne hloupý, a navíc máte zájem, tak se po relativně krátkém čase dostanete společně na světovou úroveň.”

V květnu 1992 Ladislav Verner firmu kupuje bez jakéhokoli finálního výrobku s 333 lidmi, bere si úvěr od banky. Tesla má mnohasetmilionové úvěry u bank a je jasné, že prodejem banky nezískají zpět vše, co jí půjčily. „Při žádání o úvěr přišla spásná myšlenka – pokud mi půjčí 46 milionů, ty stejně dám Tesle a tím si je banka ihned stáhne zpět. Vyvstala otázka, který podnikatelský subjekt, zda Tesla, nebo Soma, má větší šanci půjčené peníze vrátit? Po 28 minutách jsem úvěr dostal. Uvěřili, že chci jít cestou přidané hodnoty lidského umu, finálního výrobku, a pochopili, že mají šanci dostat mně zapůjčené peníze zpět. Do posledního haléře a v termínu jsme jim vše vrátili. Na polovinu úroků, 14,6 %, z poskytnutého čtyřletého úvěru jsem dostal dotaci od Českomoravské rozvojové a záruční banky, která tehdy podporovala začínající podnikatele.“

A co Somu zprvu živilo? Cokoli. Odstředivky na mléko – ale pozor – byl to finální výrobek! Pasterizační jednotky na mléko. Sedačky, aqualifty, pro tělesně postižené. Rekonstrukce jakýchkoli zařízení. Pro Philips montovali i konstruovali výrobní stroje.

Zlomový rok 2001

Ještě v roce 2001 měla Soma 50 % obratu ze subdodavatelských zakázek a 50 % z narůstajícího prodeje vlastních finálních výrobků. Být subdodavatelem znamená, že si vyděláte peníze na splacení dluhu, na mzdy a prostou reprodukci výrobních prostředků. A když v určitém okamžiku nedáte peníze na nákup dalších lisů či speciálních linek, ale začnete platit svůj vývojový tým a ten začne vyvíjet výrobky podle podnikatelského záměru, tak se ukáže, že v zemi tak ohromné průmyslové tradice, jako je Česká republika, to jde.

A právě v roce 2001 vrátil Ladislav Verner v tendru vyhranou objednávku pro jednu firmu ve výši 12,8 milionu korun na vývoj montážní linky, protože to bylo jen subdodavatelství, byť s vlastním vývojem. Tehdy si řekl: „My už nemůžeme jít cestou subdodavatelství. Přijmout tuto zakázku by znamenalo, že inovované vlastní finální výrobky, které jsme se chystali vyrábět, by se na trh dostaly o půl roku později…“

A jak se Soma dostala k flexotisku? Papírny Olšany poptávaly v tendru rekonstrukci starého italského flexotiskového stroje. Tendr Soma vyhrála, provedla rekonstrukci, stroj opět tiskl a Soma získala zkušenost a informace o flexotisku jako takovém.

V Lanškrouně zjistili, že flexotisk se používá až u 70 % všeho, co je zabaleno a co se prodává v každém supermarketu. To vše je potištěno technologií flexotisku s centrálním válcem. Flexibilní obaly, papír, fólie – to je „gró“ potravinářského, ale také farmaceutického a kosmetického průmyslu. I v krizi se vždy bude jíst a zásilky se budou balit.

Papírny Brno poptávaly nový flexotiskový stroj. „My ho neměli namalovaný, jen jsme znali tu technologii, a tak jsme šli do toho! Namalovali jsme ho, vyhráli jsme tendr – tehdy ještě bez centrálního tiskového válce –, vyrobili a dodali. Dodnes tiskne sešity,“ hovoří o nastoupené cestě Somy její ředitel.

Kromě toho sami vyvinuli a prodávali řezačky na toaletní papír z jumbo rolí. Stroje na řezání faxového papíru, na kasa kotoučky – na účtenky do pokladen. „A tím jsme se dostali do zahraničí – i do Ruska, kde jsem se potkal s 26letým podnikatelem z Běloruska, Židem, který do té doby koupil osmnáct řezaček na toaletní papír, čtrnáct na kasa role a ptal se, co vyrábíme ještě, když měl takový úspěch s našimi stroji. Odpověděl jsem: flexotisk. Co to je? Aha! A podepsal objednávku. Od Exportní banky a EGAPu, co tehdy poskytovaly úvěry malým českým exportním firmám, než začaly s politickými obchody typu cukrovary a elektrárny za miliardy, jsme získali dodavatelský úvěr. Půjčili a on nám to zaplatil do poslední koruny – pak od nás koupil ještě dalších šest flexotiskových zařízení. A už to jelo. Dnes dodáváme do 56 zemí světa,“ usmívá se Ladislav Verner.

Firma Soma Engineering vyrábí na okraji Lanškrouna high-tech flexotiskové stroje.

Jde to i v Čechách!

Jde to, když máte co nabídnout! Nikdy jsem neměl mindrák z Němce, Angličana, Holanďana,“ konstatuje pan Verner. „Co je průšvih, to je politické vedení téhle země. To je tragédie. Připadá mi to jako pokračování komunistické dynastie, těch 40 let.“

Podle něj je podpora strategických partnerů, velkých zahraničních firem, naprosto špatná a dnes již prokazatelně neperspektivní cesta. „Nikdy v historii světa se nádeník – a to je dneska ten subdodavatel – neměl líp než řemeslník. Máte-li ekonomiku postavenou jen na subdodavatelství, nikdy nemůžete dohnat tržně rozvinuté ekonomiky postavené na lidském umu, na řemesle, protože to nádenické subdodavatelství, je jen minimální část přidané hodnoty lidského umu v jejich vlastním finálním výrobku. A tím, že vás tímto zaměstnají, hlídají si vás, abyste se nestali jejich konkurencí.“

V dubnu loňského roku byla česká ekonomika americkou respektovanou bankou JP Morgan vyřazena z tržně rozvinutých zemí do rozvíjejících se zemí. Bylo to na základě víceletého opakovaného poklesu sledovaného vývoje hrubého národního produktu (HNP), oproti hrubému domácímu produktu (HDP). HNP je zrcadlem skutečné míry lidského umu ve společnosti. Tedy přidané hodnoty lidského umu. „Pravdivé vysvědčení za naši hospodářskou politiku posledních 25 let! Důležité varování, pro českou společnost absolutní tabu! Tady se společnost teprve začíná bavit o přidané hodnotě, nejvíc politici, kteří vlastně ani mnohdy nevědí, co to ta přidaná hodnota vlastně je. Pravá podstata přidané hodnoty v tomto sdělení je v míře lidského umu, který přes ekonomickou definici musíte někde vidět. U lisu vylisujete výrobek a za to dostanete mzdu, nepotřebujete pro to ale žádné vzdělání, jen pár prstů, můžete mít tři třídy základní školy, a nemusíte umět ani počítat do deseti,“ lamentuje Ladislav Verner.

Flexografický tiskový stroj Optima uvedený na trh v roce 2013 je důkazem o přístupu společnosti Soma ke špičkovým inovacím.

MM: A jak vidíte naši pozici mezi ostatními státy EU?

L. Verner: V EU jsou vzory, které jsou prokazatelně a neoddiskutovatelně prosperujícími ekonomikami, a každý rozumný, a především zodpovědný vlastenec – hospodář, politik – by si měl odpovědět, čím toho dosáhli. My to tady asi neumíme a snad už i schválně tajíme. Ne že nejsou lidi, kteří by to neviděli, ale to sdělení, ta brutálně nepříjemná pravda by totiž nastavila zrcadlo posledním pětadvaceti letům, protože se už nemůžeme vymlouvat na komunismus. A zjistilo by se, že recept na cestu k prosperitě je úplně jiný než podpora stále stejného druhu zahraničních investic velkých firem. Jejich podporou totiž degradujete, devalvujete a ztěžujete práci existujícím českým podnikatelům. Cesta k prosperitě není v subdodavatelství, ale v tom, co je v Německu a ve Švýcarsku – v malých a středních suverénních, nezávislých, mnohokrát rodinných firmách, které padají a stojí na svém vlastním finálním výrobku, prodejném v opakované výrobě, pokud možno do celého světa. A je jedno, zda to budou tužky, brýle, nebo telefony, elektrárna, flexotiskové stroje, či traktory. Cokoli. Ale vždy to musí být finální výrobek, protože ten vám garantuje, že máte skutečnou konkurenci a jste nutně v přímém osobním kontaktu s uživatelem výrobku – zákazníkem. Jen tyto dvě zásady skutečné tržní ekonomiky vás udrží konkurenceschopnými.

MM: Ten, kdo výrobek prodá, si může stanovit jeho cenu a nebýt otrokem toho, za kolik od něj – jako od subdodavatele – někdo nakoupí.

L. Verner: Nemůžete vyrábět třeba brýle, protože bude poplatný zrovna tento design. Ty brýle se musejí prosadit nějakou vaší originalitou, třeba svou lehkostí, účelností, dobře sedět na nose, neotravat vás, nepadat z uší. Výrobce musí mít svůj vývoj, marketing, prodej a svou finální montáž, servis, ale nemusí vše vyrábět sám – to nejjednodušší a nejlevněji mu udělá subdodavatel. Ten lisuje na dvaceti padesáti lisech, dostává za to každý rok méně peněz, protože po něm chtějí, aby zvýšil produktivitu práce. Pokud ne, tak budou objednávat lisování v