Jak se společnost a firmy připravují na budoucnost

Nový předseda Manažerského seniorského klubu České manažerské asociace, teoretik i praktik v oblasti managementu Ing. Jaromír Řezáč se ve svém příspěvku zamýšlí nad budoucností firem a společnosti a nad tím, jaké zkušenosti plynou z koronavirové krize.

 

Současná situace

  • Firmy zatím měly možnost pouze reflektovat opatření státní regulace průběhu pandemie koronaviru a částečně využít finanční podpory a úlevy ve vztahu ke státnímu rozpočtu (např. vládní program Antivirus).
  • Objevují se náznaky naprostého selhání Evropské komise v koronavirové krizi – např. Evropská komise teprve začátkem května 2020 stanovila podmínky státní kapitálové pomoci firmám zasaženým koronavirovou krizí včetně zákazu vyplácení divident a bonusů a dalších opatření. Podle těchto pravidel mohou vlády kapitálovou pomoc poskytnout pouze v případech, kdy neexistuje žádné jiné přijatelné řešení, a tedy je státní zásah ve veřejném zájmu. Pomoc má být omezena pouze na zajištění životaschopnosti daného podniku. Země platící eurem budou také moci od června 2020 dostat výhodné úvěry z evropského záchranného fondu.
  • Nastupující mimoevropská orientace byznysu je vyvolána i finanční krizí eurozóny (kterou pandemie koronaviru ještě prohloubila), včetně zhroucení některých jejích kapitálových segmentů. Např. Evropská centrální banka (ECB) začátkem května 2020 v rámci svého stimulačního programu nakoupila dluhopisy za rekordních 44 miliard euro (1,2 bilionu Kč). Přesto se jí nepodařilo udržet pod kontrolou náklady na státní půjčky v Itálii i v dalších silně zadlužených zemích eurozóny[1]. Je zřejmé, že státy a firmy eurozóny s rychle klesajícím ratingem nebudou spolehlivým obchodním partnerem pro českou podnikatelskou sféru.
  • Řada firem bankrotuje nebo se snaží o přežití formou restrukturalizace, upgrade nebo turnaroundu či formou nadměrného zadlužování, případně pozastavuje dočasně svoji činnost, mění majitele nebo fúzuje, atd.
  • Řada odvětví je zcela v útlumu (např. cestovní ruch).
  • Kolabují infrastrukturní systémy (např. mezinárodní doprava).
  • Jsou narušeny ve velkém rozsahu logistické řetězce a odběratelsko-dodavatelské vztahy.
  • Nastupuje velmi rychlý pokles HDP, rychlý nárůst nezaměstnanosti, rychlý nárůst zadluženosti států, firem, domácností i jednotlivých občanů, silný pokles ratingu států i firem.
  • Začíná se konstituovat speciální forma koronavirové (krizové) ekonomiky.
  • Ve světle aktuální světové situace se jako nejvíce ohrožené pandemií koronaviru jeví sektory dopravy, automototive, výroba elektroniky a maloobchod. Nejdramatičtěji pociťují vypuknutí pandemie společnosti s luxusním zbožím, neboť třetina poptávky je tvořena zákazníky z Číny. V energetickém průmyslu jsou vážně ohroženy trhy s ropou z břidlic a solární energií v USA. Producenty ropy trápí klesající poptávka a snižování cen, protože mezi nejvýznamnější globální odběratele ropy a plynu z Blízkého východu patří Čína a další asijské státy. Čínská opatření zabraňující šíření pandemie způsobila významné narušení poptávky kovů, přičemž některé komodity jsou obchodovány výrazně pod cenou. Potenciální riziko platební neschopnosti firem je zřetelné také v sektoru stavebnictví nejen v ČR, ale zejména v regionech Pacifické Asie, primárně však v Číně. Eskalace pandemie by mohla být fatální především pro společnosti, které musí respektovat harmonogram dokončení velkých projektů nebo které mají vysoce specializované zaměření – výrazné narušení by mohlo signifikantně zpochybnit celou řadu obchodních modelů.

Je nutné si uvědomit, že podle zprávy vědců z University of Minnesota[2] z poslední doby je už dnes zcela jasné, že musíme být připraveni na nejméně 18 až 24 měsíců významné aktivity COVID-19. V tomto období zřejmě dojde k řadě politických, ekonomických, společenských a dalších změn, které nelze v současné době predikovat mimo jiné i proto, že firmy teprve postupně prožívají adaptační syndróm na zcela nové globální i lokální podmínky jejich další existence. Navíc samotné celosvětové ekonomické zotavení po odeznění pandemie je významnými světovými analytiky odhadováno na několik dalších let.

Za této situace mohou být další úvahy pouze hypotetického charakteru, nikoliv fundovanou a vyhodnocenými daty podloženou prognózu – a to za situace, kdy celoplanetární vývoj ve všech oblastech je velmi dynamický, turbulentní, nelineární, stochastický, zatížený neurčitostí, nejistotou a rizikem.

 

Předpokládaný další vývoj celosvětové krize

Stabilizace trhů bude nesporně dlouhodobým a bolestivým procesem, neboť se musí nejprve jasně projevit, že pandemie koronaviru je skutečně na ústupu a klesá počet nových případů i tempo jeho šíření. Nezávisle na tom, jak se věci budou dále vyvíjet, existují dva imperativy (doporučuje Saxo Bank i další banky), kterými bychom se měli řídit v následujících týdnech a měsících, kdy na našich životech a portfóliích zanechá stopy koronavirus. Nejdůležitější je zůstat v bezpečí, pokud jde o půjčky i finanční páky a udržet si likviditu, kdyby na trhu došlo k závažné krizi nebo propadu, protože právě v této době nabízí trh ty největší obchodní příležitosti (např. 89letý Warren Buffet v poslední době drží rekordní hotovost).

 

Pandemie koronaviru znovu otevřela řadu globálních problémů, které budou mít zcela jistě zásadní vliv na další vývoj státní i podnikohospodářské sféry, a sice:

  1. Neoliberální ekonomický model, založený na tzv. „washingtonském konsenzu“ (deregulace, liberalizace, privatizace) prokázal kromě pozitivních přínosů řadu prvků celosvětové nestability[3] jako jsou:
  • Finanční nestabilita, která je zvyšována ekonomickou světovou rizikovou společností; svědčí o tom řada finančních krizí v regionech, které se otevírají světovému trhu.
  • Nezaměstnanost, nestabilní situace na trhu práce, automatizace a nové jevové formy „nárůstu počtu nezaměstnaných“; to vše vzbuzuje odůvodněný dojem, že jednací prostor států se zúžil na dilema: buď přibývající chudobu zaplatit vysokou nezaměstnaností (jako ve většině evropských zemí), nebo přijmout zjevnou chudobu za cenu o něco nižší nezaměstnanosti (jako v USA).
  • Obdobně roste nerovnost a chudoba uvnitř společností a mezi nimi, z čehož opět vznikají sociální a politické konflikty, deformace a rizika.
  • Seznam globálně hrozících katastrof životního prostředí a technologických rizik v návaznosti na pandemii koronaviru roste: klimatická změna přichází rychleji a je horší, než se čekalo (zjištění komise expertů OSN pro ochranu klimatu).
  • S tím, jak se koncerny stávají mobilními, platí méně daní; obdobně naopak rostou potíže teritoriálně vázaných vlád uplatnit své daňové právo vůči nadnárodním hospodářským aktérům.
  • Všude propukají rozpory mezi svobodou a kapitalismem, demokracií a trhem[4].
  • Objevují se názory, že neoliberální kapitalismus v jeho současné podobě (anglo-americký model) již patrně vyčerpal svůj historický přínos, překročil svůj horizont a meze svých dalších možností. Současně s tím se znovu objevuje „koncept třetí cesty“, volající po obrodě občanské společnosti a založený na požadavku, aby byly tři sféry moci – vláda, ekonomika a společenství občanské společnosti – vedeny k zájmu o sociální solidaritu a sociální spravedlnost, přičemž efektivně fungující tržní ekonomika musí prospívat občanské společnosti. V souvislosti s kritikou principů současného neoliberálního modelu nastupuje také nová vlna etatizace a technokracie, tj. především posílení hospodářské funkce státu včetně jeho regulačních funkcí a digitálního dohledu vůči podnikohospodářské sféře a volné tržní soutěži, tendence zestátnění, resp. majoritní účasti státu ve firmách kritické infrastruktury atd.
  • Z výše uvedeného je zřejmé, že perspektivně dojde k významnému přehodnocení vztahů mezi státem a podnikohospodářskou sférou.
  1. Globalizace je významným faktorem pro aktivity podnikohospodářské sféry (zejména v oblasti mezinárodního obchodu, obchodní diplomacie atd.) i v krizovém období. Pandemie koronaviru již nyní poukázala na jeho silné a slabé stránky. Kromě kladů globalizace (růst objemu globálně obchodovatelného zboží, rychlost a komplexnost přímých investičních toků, silný růst spotřeby, ekonomický růst původně rozvojových zemí – Jižní Korea, Tchaj-wan atd.) přináší globalizace i rizika, za která lze považovat:
  • Soustřeďování FDI (foreign direct investment – přímé zahraniční investice), což vede k nadvládě financí nad výrobou.
  • Klesající význam moci národních států v tradičních oblastech (výroba, obchod).
  • Zvyšuje se závislost států na zahraničním obchodě a FDI.
  • Zvyšuje se počet a finanční objemy fúzí a akvizic podniků (M&A – mergers and acquisition), dochází ke ztrátě podnikové identity.
  • Zvýraznění západních hodnot a amerického životního stylu jako znak sbližování, kdy se ztrácí tradiční dělící odlišnosti.
  • Narůstá nerovnost a závislost slabých a slabších, okrajových a rozvojových zemí.
  • Dochází k bumerangovému efektu globalizace, kdy vyspělé státy průmyslové moderny trpí nežádoucími, nezamýšlenými dopady své moderní globální expanze (např. nekontrolované síťové efekty jako je zhroucení sítě dodavatelů a subdodavatelů atd.).
  • Volný pohyb kapitálu, zabezpečovaný v prostředí vyspělých informačních a komunikačních technologií, umožnil téměř okamžitý přesun finančních aktiv (která se později ukázala jako „toxická“), přes hranice kontinentů a umožnil tak epidemické šíření finanční krize do všech světových finančních institucí. Tato krize rychle přerostla v krizi ekonomickou, která spustila krizi společensko-politickou a není vyloučen její přerod v celosvětovou krizi bezpečnostní. Stejný scénář může vzniknout v případě, že spouštěcím impulzem krize je pandemie koronaviru.
  • Uvedené skutečnosti proto vyvolají snahu jednotlivých států po izolaci od negativních vlivů dříve oslavovaných úspěchů globalizace světové ekonomiky. Tendence k návratu politik ochrany národních ekonomik nepochybně povedou k dlouhodobému poklesu snah o posílení globalizace světové ekonomiky. Ať už se jedná o posílení regulace finančních trhů, obnovení celních bariér vůči importu zahraničního zboží a služeb, posílení státního dohledu nad mezinárodními fúzemi a akvizicemi až po skryté znárodňování některých významných korporací. Rovněž se zvýrazní tendence k posílení energetické, surovinové a výrobní soběstačnosti na národní úrovni.
  • Z globálního hlediska ekonomická síla Asie posiluje její nezávislost na Evropě. Regionální ekonomické partnerství (RCEP), vznikající zóna volného obchodu 16 zemí zejména z jihovýchodní Asie, se stane v případě jeho letošní ratifikace obrovským ekonomickým prostorem, který čínským firmám umožní kompenzovat vyloučení ze západních trhů, např. technologie 5G a firmy Huawei. V budoucnu budou globálnímu ekonomickému růstu dominovat asijské země, což je změna světového řádu (Globalizace 2.0 – globální hráči USA a Čína), která bude mít i politický dopad.
  1. Digitalizace ve všech sférách lidské činnosti je rovněž zcela zásadním poučením z dosavadního průběhu pandemie koronaviru. Firmy i exekutivy vyspělých zemí si velmi silně uvědomují, že digitalizace je základní fenomén současného, ale především budoucího vývoje společnosti, jeden z nejrychleji se rozvíjejících segmentů ekonomiky, označovaný proto také jako „digitální revoluce“ nebo střídměji jako „digitální transformace“. V organizacích, zabývajících se materiální výrobou, jsou zpravidla pod těmito pojmy chápány změny v technologiích, jako jsou nasazování robotizace, pružné automatizace, průmyslu 4.0, 3D tisk, internet věcí, big data, cloudy, 5G sítě pro mobilní komunikaci, zavádění různých prvků a systémů umělé inteligence atd. V organizacích zaměřených na marketing, obchod, cestovní ruch, hotelnictví atd. je digitální transformace vnímána jako zaváděním on-line interakcí se zákazníkem. Předmětem zájmu je rozšiřování automatizace v komunikaci s klienty, pokud možno všemi sdělovacími prostředky (weby, mobilní telefony, zavádění automatizovaných výdejních boxů), a to v širokém spektru těchto aktivit, jako jsou cílené nabídky, e-mailové kampaně, automatické rezervace, objednávky produktů a služeb až po jejich bezhotovostní placení a on-line přehled o plnění objednávky.

Z hlediska globálního pohledu je již dnes zřejmé, že koronavirová krize zejména v Číně urychlí ekonomický a společenský přechod k umělé inteligenci s obrovským počtem dat – zavedení centrálního zdravotního registru, analýza genetického kódu u novorozenců a sběr osobních zdravotních informací se v Číně odehrají rychleji než v Evropě. V čínské ekonomice se rychle zvýší využití robotizace a automatizace, což sníží riziko pandemií a stane se odrazovým můstkem k autonomní umělé inteligenci, která na rozdíl od automatizované, sama rozhoduje. Čínské firmy, vyrábějící, distribuující a prodávající software, hardware počítačových a telekomunikačních sítí, jsou oproti americkým ve výhodě – navíc Čína disponuje finančními prostředky k nákupu oslabených západních firem.

 

Vývoj digitalizace samozřejmě přináší jak příležitosti, tak rizika.

Kvalitativní přínos digitalizace jednak spočívá ve větší flexibilitě, rychlosti a v řadě případů zjednodušení různých aktivit a procesů ve srovnání s jejich tradičními postupy, možností propojení do sítí a v synergických efektech z tohoto propojení vyplývajících.

Ekonomické přínosy v nejobecnějším pojetí posuzují, zda investice do digitalizace se vyplatí a to jak na makroekonomické úrovni (měřeno zpravidla absolutními nebo relativními přínosy DPH), tak na podnikové úrovni (propočty ekonomické efektivnosti ve vztahu k zavádění digitalizačních programů)

Rizika digitalizace spočívají především v oblasti bezpečnosti, kdy do podvědomí manažerů se dostávají takové atributy jako nestabilita, nejistota, riziko, krizová situace – ty jsou nyní i perspektivně trvalým symptomem doby. V poslední době se nejedná jen o selhání člověka v systémech člověk – stroj (počítač, síť atd.) jako jsou úmyslné zásahy do podnikového či komunikačního systému včetně různých forem podvodů, odcizení cenných dat s cílem vydírat nebo získané informace prodat konkurenci, vyhrožovat jejich zveřejněním apod.,  ale především jde o rychlý nárůst teroristických útoků a kybernetických incidentů, motivovaných krádežemi dat nebo vydíráním. S rostoucí digitální transformací firem a institucí tak nabývá na významu pojem informační bezpečnosti[5]. Zejména vnější kriminalizované kyber-útoky jsou relativně novým fenoménem, který může mít řadu příčin a forem (zfalšované e-maily, znepřístupnění webové stránky, napadení řídícího systému výrobního zařízení, nemocnic atd.).

 

Proto je i perspektivně nutná intervence státních orgánů v následujících směrech:

  • Kybernetická bezpečnost, ochrana dat (zejména osobních – GDPR).
  • Usnadnění digitálních interakcí, interoperabilita, přenositelnost dat (komunikační protokoly).
  • Zapojení do digitalizace veřejné správy (e-government).
  • Změny v právním rámci (regulace, deregulace) vyplývající z digitalizace (včetně sdílené ekonomiky apod.).
  • Veřejná podpora projektů zaměřených na digitální ekonomiku, zejména podporu výzkumu.

Je vysoce pravděpodobné, že digitalizace se výrazně dotkne situace na trhu práce – zaměstnanost, její růst nebo pokles či změny v její struktuře byly vždy determinovány potřebami zaměstnavatelů, vývojem hospodářského cyklu a neposlední řadě i různými strukturálními proměnami uvnitř ekonomiky a jednotlivých sektorů.

 

V tomto pojetí lze předpokládat určité typické trendy a jejich dopady na trh práce:

  • V průmyslových výrobách dojde k širšímu nasazení automatizace a robotizace, tím k uvolnění pracovníků, kteří vykonávají méně kvalifikované rutinní práce – tento závěr se týká nejen výrobních operátorů, ale i pracovníků v manipulaci s materiálem, ve skladech apod.
  • Stejně tak je ohrožena skupina administrativních pracovníků a středního managementu, kde budou v širším měřítku zavedeny systémy automatizace administrativních prací.
  • Za stabilní lze považovat zaměstnanost v technických profesích, zejména vývoji, designu.
  • Mírný nárůst lze očekávat v podnikových útvarech IT, jak ve vývoji nových software, tak při správě komunikační a výpočetní techniky.
  • V kvalifikační struktuře drtivé většiny pracovníků bude muset být digitální gramotnost samozřejmostí.
  • Ve veřejné správě by ohroženou skupinou měli být řadoví úředníci, jejichž rutinní činnost by měly zabezpečovat automatizované systémy pro administrativu.
  • Radikální změny se neočekávají v zemědělství a lesnictví, kde může dojít k drobným úsporám manuálních pracovníků.
  • Kde lze předpokládat růst, jsou firmy a profese, zabývající se telekomunikacemi a IT.
  • Řada odborných studií předpokládá, že uvolnění pracovníci částečně najdou uplatění ve službách, takže lze předpokládat, že tento sektor si minimálně zachová podíl zaměstnanosti, nebo mírně poroste.

 

Závěr

Krize vždy představuje vyvíjející se stav, který je třeba pojímat jako přechodný. Krize může buď degenerovat v katastrofu, nebo může skončit tím, že se vstřebá, přičemž po svém skončení zanechává následky, které se svým významem a povahou značně liší. Někdy prakticky neexistují (např. při izolovaném stavu opilosti …), častěji ovšem vede krize ke změně regulačního vzorce subjektu, ke změně regulativních způsobů jeho chování; někdy je jediným následkem zvýšená náklonnost (dispozice) k podobným krizím (jako v případě 2. vlny pandemie koronaviru). Jisté je, že dnes mnohem více a rychleji, než dříve se krize z jedné oblasti světa přenese na opačnou část planety Země, že krize v různých systémech se globalizuje a že dochází k jejímu propojování v systémech odlišné povahy a velikosti a dochází k nežádoucím synergickým efektům.

 

Krize může být vnímána trojím způsobem:

  • Krize může být důsledkem vnějšího nebo vnitřního selhání, ale také projevem přežití systému (resp. subjektu), což vyvolává tlak na změnu podle principu „change or perish” a dále pak i vyvolání „excitovaných stavů společenského vědomí“ (vyburcování subjektu k aktivitě).
  • Negativní vnímání krize je založeno na obavách ze změny a vyvolání obranného reflexu, případně reflexu „mrtvého brouka“ (např. tvrzení evropských hlav pomazaných z r. 2008 o tom, že americká krize je lokální a nás se tudíž netýká).
  • Pozitivní vnímání krize pro ty, kdo se rychle a efektivně orientují a také rychle racionálně jednají (např. turnaround), hledají v krizi příležitost ke zlepšení a posílení své pozice (na trhu, ve společnosti atd.) – jejich je budoucnost.

Ing. Jaromír Řezáč
V Praze, dne 18. 5. 2020

Ing. Jaromír Řezáč, předseda Manažerského seniorského klubu
E-mail: jaromir.rezac@seznam.cz
Tel.: 732 581 142
Website: https://msk.pubpub.org/

 

Ing. Jaromír Řezáč

Managementu se Jaromír Řezáč věnoval prakticky i teoreticky, zastával řadu vedoucích funkcí na Generálním ředitelství Českých drah, Federálním ministerstvu dopravy, byl ředitelem Ústředního dopravního institutu Praha. Působil jako výzkumný pracovník. Publikoval monografii Moderní management. Manažer pro 21. století (Computer Press Brno, 2009), je spoluautorem knihy Manažerské rozhodování v praxi (C.H.Beck Praha, 2015). Připravuje k vydání další monografii o názvu Nové paradigma strategického řízení firem. Připravoval tři mezinárodní vědecké konference z oblasti lidského činitele v managementu. Působí jako externí VŠ pedagog.

 

[1] Zpráva agentury Reuters z 12. 5. 2020.

[2] Vědci čerpali z informací z osmi chřipkových pandemií, které sahají až do 17. století včetně dat ze současné pandemie COVID-19.

[3] Pieterse, J. N.: Global Futures: Shaping Globalization. London: Zed, 2000.

[4] Beck, U.; Willms, J.: Freiheit oder Kapitalismus. Frankfurt/M.: Suhrkamp, 2000.

[5] S ohledem na rostoucí počet vnějších kyber-útoků a jejich rostoucí nebezpečnost přijala EU „Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii.

Click to Hide Advanced Floating Content