Bořivoj Frýbert: Jak jsme zakládali ČMA

Při pohledu na počet firem, které Bořivoji Frýbertovi prošly rukama za uplynulých téměř třicet let jeho podnikání, se zdá až neuvěřitelné, co je vše v lidských silách. Obdivuhodná je jeho energie a vize. Souvisí to s další třicítkou – jeho zájmem bylo propojovat podnikatele a manažery, byl jedním ze zakladatelů České manažerské asociace, která si letos připomíná 30 let svého působení v Čechách a na Moravě. V čele asociace stanul jako její první prezident, nyní je čestným prezidentem. Byl také jedním z duchovních otců soutěže MANAŽER ROKU, která 27 let vyhledává, oceňuje a zviditelňuje manažerské a podnikatelské osobnosti. Na jejím úspěšném průběhu se svého času podílel jako předseda Řídícího výboru soutěže. Působil i v dalších organizacích, například ve Svazu průmyslu a dopravy ČR, ocenil ho Svaz chemického průmyslu. I v současnosti je stále plný chuti do podnikání. Má i jasnou představu, kam by se ČMA v době digitálního věku měla ubírat.

 

Česká manažerská asociace si v květnu 2020 připomene třicátiny. Vy jste byl jeden ze zakladatelů. Jak vznikala?

Nespadla z nebe. Navazovali jsem na profesní sdružení manažerů z 1. republiky, členem byla řada tehdejších osobností, včetně Tomáše Bati. Sdružení manažerů vzniklo v roce 1967, bohužel mělo jen krátké trvání, skončilo v roce 1968. Pak nastal rok 1990 a my jsme zakládali profesní sdružení manažerů. Iniciativa vzešla z ministerstva průmyslu, Institutu moderního řízení a z Československé vědeckotechnické společnosti. Ve všech těchto institucích působili lidé s progresivnějšími názory. Chtěli od 80. let podnikat, hospodařit s devizami… Některým z nich byly v polovině 80. let povoleny experimentální modely, kde závislost na centrálním plánování nebyla tak ortodoxní.

 

Jaký byl váš záměr?

Chtěli jsme vytvořit nezávislé profesní sdružení, které bude podporovat zvyšování kompetencí manažerů a vzdělanost v oboru řízení. Mělo se podílet na rozhodování v legislativě, mělo získávat informace o nových trendech ve světě, budovat si zahraniční kontakty. Nabírali jsme zkušenosti a navštívili i západoevropské země.

 

Kde proběhla ustavující schůze a jaká tam vládla atmosféra?

Místem vzniku byl velký sál žižkovského hotelu Tichý, kde se sešlo na sto padesát osob. Atmosféra byla dělná a konstruktivní, od rána až do odpoledne jsme řešily čistě praktické otázky. Byl jsem jedním z iniciátorů založení asociace, tehdy jsem působil na ministerstvu průmyslu, ale spolupracoval jsem s oběma institucemi a jejími lidmi. Díky tomu jsem byl na ustavující schůzi zvolen do výboru. Ten si zvolil prezidenta. (Pozn. Bořivoj Frýbert byl v roce 1990 zvolen prezidentem nově vzniklé ČMA, kterou poté vedl deset let.).

Celý ten začátek nebyl jednoduchý, konference zasedla, výbor se zvolil. Jenže pak jsme řešili, kde se bude sedět, kdo, jak bude placený, jak to bude s rozpočtem a jaké klíčové aktivity se budou zajišťovat. Tak začala vznikat struktura v době plné entuziasmu a nadšených profesionálů. Pokud mám vzpomenout některé z nich, jsou to doc. Stýblo, Ing. Jevický, prof. Pitra, prof. Jirásek, prof. Souček a řada dalších. Patří k nim i současný výkonný ředitel Ivo Gajdoš.

 

Co řešila asociace po svém vzniku?

V 90. letech vznikaly struktury zaměstnavatelsko-podnikatelské, profesní. Svou roli začaly tvořit odbory. Takže jsme řešili, koho budeme zastupovat a jak. V počátcích jsme nestáli o pozici člena tripartity. Podnikatelsko-zaměstnavatelským svazům jsme ale nabídli odbornou spolupráci při přípravě stanovisek k projednávání materiálů vlády. Například Svaz průmyslu a dopravy byl připomínkovým místem a my jsme se dohodli, že budeme jejich členem. Tehdy odbory chtěly založit organizaci bílých límečků, což jsme odmítali a argumentačně odboráře přesvědčili, aby je nezakládali. Nechtěli jsme být napojeni na struktury, které jsou závislé na trojdohodě vláda-zaměstnavatelé-odbory. Prosazovali jsme pozici, kdy manažer měl být v jednání s odbory nezávislý představitel manažerské strategie.

 

Akcentovali jste také etiku podnikání…

Etika podnikání a řízení byla jednou z našich priorit. Už v letech 1992 či 1993 asociace vydala etický kodex manažera, který definoval jeho chování v podnikání. Bylo to v době privatizace a složité situace. Typ progresivních manažerů odmítal mít mezi sebou ty, kteří si pod sebe jen sbírali majetky. Manažerský stav se tak trochu dělil na ty, kdy byli manažeři jako profesionálové, jiná skupina si dělila majetky.

 

Co byste popřál České manažerské asociaci, svému dítěti, do dalších let působení?

Mnohé se změnilo, 30 let je strašně dlouhá doba. Nyní probíhají změny v intervalu tří, pěti let. ČMA by určitě dále měla reprezentovat český management v zahraničí. Měla by budovat a udržovat kontakty s partnerskými sdruženími v jednotlivých zemích. Je dobře, že jsme členem evropského sdružení CEC European Managers. V zahraničí se dají najít kontakty, osobní vztahy jsou důležité pro podnikání, obchod.

Zásadní jsou regionální setkávání manažerů a diskuse o jejich zájmech. Tam se utvářejí synergické efekty, vyměňují se zkušenosti s metodami řízení, jak jsou či nejsou účinné. Vezměte si konkrétní příklad, chybí lidi. Manažeři se sejdou a říkají si, jak problém řeší. Výměna informací je ohromná věc. Pokud bude ČMA organizovat regionální kluby, je v tom potenciál zájmu.

Klíčovou oblastí je vzdělávání, v tom by se mělo pokračovat. Klíč je v kvalitě vzdělávání budoucích manažerů a dobře postavených programů studia. Ty dají určitý přehled metod řízení, ale nedostatečně osvětlené jsou oblasti, jako je řízení inovací, krizové řízení, předvídání krizí, řízení předkrizového stavu a řízení rizik. Je málo lidí, co to umí přednášet, ale ani výukové programy s tématy nepočítají. Studenti vyjdou ven a znají spíše ty lepší a jednodušší stránky manažerských dovedností, nikoliv tu těžší a praktickou. Přijde k nim první finanční kontrola a mladý manažer je zmatený, není schopen se s ní vyrovnat. Je rozčarován z toho, že mu někdo překáží v řízení. V tom mají školy deficit a ČMA a její členové by mohli pomoci. Asociace by proto měla jednat se školami a zařazovat do nich po dohodě odpovídající výukové programy.

ČMA by také měla dále pokračovat v soutěži MANAŽER ROKU. Je to přehlídka toho, jaký management je a jak je kvalitní. Je to určitá transparentnost, poučení, porovnání s konkurencí.

 

Děkuji vám za rozhovor

Milan Mostýn