Z myšlenek Tomáše Milicha, ředitele a jednatele OVUS, který postavil na nohy firmu před krachem

Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit 225. klubového setkání Pražského manažerského klubu 18. června 2015 s vítězem Manažera odvětví soutěže MANAŽER ROKU 2014, Ing. Tomášem Milichem, ředitelem a jednatelem společnosti OVUS – podnik živočišné výroby, přinášíme několik myšlenek, které v Golem Clubu, místě, kde se aktivity klubu odehrávají, zazněly. Když se nad nimi zamyslíte, povedou vás po stopě souhlasu, ať už působíte léta ve strojírenství nebo zakládáte nový podnikatelský směr.

Když jsem nastoupil do firmy, s živočišnou výrobou jsem neměl žádné zkušenosti. Byl jsem totiž bankovní úředník. V prvé řadě jsem řešil, jak to udělat, abychom měli na výplaty zaměstnanců. Vše jsem projednával osobně. Rozjel jsem se za věřiteli, a pomohlo to.
Také jsem zamířil za akademiky z vysokých škol a začal jim naslouchat. Posléze jsem jejich doporučení realizoval v praxi. Byli rádi, vznikla mezi námi přátelská pouta. Byl to první krok k technologickým inovacím v chovu nosnic a výrobě vajec.
Ve skriptech jsem si nastudoval, co obnáší chov hospodářských zvířat. V roce 2012 byl v OVUSu dokončen proces klecových systémů podle evropské legislativy, investice nás stála na 200 milionů, podařilo se však získat evropské peníze.

Na farmě máme nyní kolem 300 nosnic, druhý provoz, který rozjíždíme, počítá s 500 nosnicemi. Mám co dělat, nemusím hrát sociální hry, mohu se soustředit na obchod. To však ještě nic neznamená. Když chce někdo uspět jako manažer, musí mít i kousek štěstí. Je třeba v sobě mít také pokoru. Ale rovněž si věřit, protože jak dalece věří manažer sám sobě, tak ho vnímá i konkurence.

Když chce firma uspět na trhu, musí svá přání řadě okolností přizpůsobit. O to se snažíme, včetně hledání prostoru na českém i zahraničním trhu. Doufám, že se staneme největšími hráči Evropy.

Nebáli jsme se rozšířit chovy o geneticky modifikované nosnice, které snáší vajíčka s namodralou a nazelenalou skořápkou. Atrakce? Možná. Zdravé zpestření nabídky, to zcela jistě.

Snažíme se zaměstnance zapojit do pracovního procesu tak, aby měli k firmě vztah nejen jako ke zdroji příjmu. Zpočátku mi nevěřili, brali mě jako cizího, který chce nastolovat nové pořádky. Nevzdal jsem to. Dnes naši lidé přicházejí sami se zajímavými nápady, které se dají uvést do praxe. To mne těší. Je to to nejlepší, co může každého manažera potkat.

V současnosti jsme schopni vyrobit kvalitní vejce, které dovedeme prodat. A nejen vejce jako takové. Připravujeme polotovary, nabídka pro gastronomické provozy je stále úspěšnější. Spolu s výrobou jde ruku v ruce zpracování vedlejších produktů – například vaječných skořápek či drůbežího trusu.

Součástí každé firmy jsou vize. Zamýšlenými investicemi v letech 2015 – 2020 je vybudování bioplynové stanice včetně zpracování fugátu na granulované hnojivo. Dalším plánem je výstavba výrobny krmných směsí. Chtěli bychom také zřídit skanzen, kde by se děti mohly seznámit s živočišnou výrobou. Ostatně – které dítě dnes zná slepice?

K přemýšlení toho mám stále dost. Nevzdávám se a řeším. Inspirace je i při každodenním zdánlivě všedním provozu dost. Snažím se nalézt cestu, jak může být OVUS stále užitečnější. Je toho víc, než by si člověk mohl představit.