Úvahy prof. Jaroslava A. Jiráska

Konkurenční schopnost

V časopise Manažer Info ČMA z listopadu 2013 je úvodník o propadu české konkurenční schopnosti s dovětkem, že nevíme, co si s tím počít. To mne přimělo shromáždit, co o tom vím a co bych mohl doporučit.

Konkurenčnost nebo konkurenční schopnost?

Problém konkurence je pro různé země nestejně významný. Nejvíce byl propracován v praxi amerického podnikání. Spojené státy se od první světové války propracovaly na první místo na světě v konkurenční schopnosti. Nyní musí ustupovat evropským severským zemím Norsku, Dánsku, Švédsku a Finsku, jež jsou však mnohem menší a tudíž neplní v ekonomice všesvětovou úlohu. „Com-petition“ různě vrostla do ekonomické teorie. Země, které s ní mají zkušenosti, rozlišují asi 20 druhů konkurenční situace, například competitive capacity (schopnost), edge (hranice), advantage (výhoda), resilience (odolnost), soubor (mix) atd. Překlad „konkurenčnost“ otevírá tyto širší výrazové možnosti.

Teorie konkurence

„Competition“ znamená v základu „sou-hru“, v tržní ekonomice, jež se ustavila v 19. století, však spíše „sou-boj“. Konkurence je nutnou složkou kapitalistického podnikání, patří k jeho cyklickému vývoji, jenž střídá konjunktury a krize. Teprve v konkurenci se plněji projeví ekonomické zákonitosti kapitalismu. Americkou teorii konkurence propracoval Michael Porter z Harvardovy vysoké školy byznysu v New Yorku. Postavil ji na vlivu pěti sil:

  • potenciální noví konkurenti
  • dodavatelé
  • konkurence uvnitř odvětví
  • kupující
  • nové a náhradní výrobky

Ve skutečnosti je vlivů daleko víc, ale Porterovo schéma bylo přijato jako srozumitelný základ po další studium. Zpočátku se teoretici i praktici připojovali různými metodikami, postupně nabývala na významu kreativita. Triumf v konkurenci získá ten, kdo první přijde s nečekanou novotou.

Tři druhy konkurence

Rozdělování konkurence do oddílů má jen pomocný smysl. Není třeba dělení přehánět, avšak pomůže některé konkurenční styly ujasnit. V podstatě můžeme podle zaměření členit konkurenci na tři druhy: konkurence zaměřená na vědu, výzkum, vývoj, na inovace (pojem inovace zavedl do řízení Joseph Schumpeter, narozený v moravské Třešti), konkurence zaměřená na nižší náklady, ceny a konkurence strukturní, zaměřená na výběr produkce a trhů, s nimiž a na nichž se podnikatel angažuje, nebo které naopak vynechává.

Konkurence a podnikání

Tím, že podnikatel vstoupil do podnikání, získává souhlas a ochranu společnosti, aby svůj kapitál použil k produkci užitných hodnot (výrobků nebo služeb) a tvorbě zisku. Přebírá také odpovědnost za produkci, že odpovídá potřebám společnosti a je v souladu s dobrými mravy, také za podnik, aby si počínal čestně a aby na trhu vytrval, a za zaměstnance, aby za práci dostávali přiměřenou mzdu, působili v dobrých podmínkách a měli výhled trvalého zaměstnání. Podnikatel proto v dobách konjunktury investuje, avšak i odkládá část kapitálu na horší časy.

Konkurenčnost je strategická úloha

O konkurenčním souboji se rozhoduje vrcholové vedení. Z toho hlediska musíme být obezřetní, protože po „sametové revoluci“ naše politické vedení rozprodalo větší část průmyslu a vážně omezilo předchozí snahu o konkurenčnost. V době, kdy reálný měnový kurz se odhadoval na 1 USD = 16-19 Kč, stanovil V. Klaus kurz 1 USD = 28 Kčs (dnes po depreciaci koruny 1 USD = 28 Kč). Mezi válkami statistika vykazovala tři tisíce vědců, výzkumníků, v osmdesátých letech jejich počet stoupl na víc než 150 tisíc, po revoluci naopak klesl brzy na 20 tisíc, a v nynější vleklé krizi ještě níže. Prudký nárůst neznamenal, že o tolik se zvýšila erudice, je to počet odborníků v útvarech podnikového výzkumu, které byly v každém podniku. Ale vědeckotechnická snaha bývalého Československa získávala mezinárodní prestiž. Zůstala nám jen asi třetina průmyslu. Největšími kupci byli němečtí podnikatelé, kupovali si provozy nebo závody, které vyrábějí levné subdodávky, jež montují do svých finálních výrobků. Strategická rozhodnutí se prostě přijímají jinde. Většina konkurenčnosti pak nutně přešla od inovační do nízkonákladové.

Seznámení se s obecnou konkurenční situací

Prvotní snahou při zakládání konkurenčnosti je znát obecnou konkurenční situaci, co se nejvíce prodává, oč začíná růst zájem, co naopak ustupuje, jaké zcela nové výrobky a služby a také technologie a podniky se objevily. Podnikatelé a manažeři odebírají odborné časopisy a knihy (někteří je i snad čtou), sbírají statistiku a nové zprávy o konkurentech a trzích.

Konkurenční zpravodajství

V polovině osmdesátých let začala být konkurence složitá a nepřehledná. V Americe spontánně vznikl obor „konkurenční zpravodajství“ (competitive intelligence). Iniciátorem byla vysoká škola byznysu, dvouletá nástavba nad univerzitou města Pittsburghu (kde jsem působil a můj šéf profesor John Prescott se stal prvním předsedou, za dva roky počet členů přesáhl dva tisíce). Konkurenční zpravodajství shromažďuje poznatky o konkurenci a konkurentech a jejich zužitkování v programech rozvoje podniků. Členové přednášejí nové znalosti, radí se, kritizují, zobecňují závěry. To připomíná nezákonné zabírání chráněných informací. Ukázalo se, že existuje více než dvacet zdrojů veřejných informací, od prostých registrů podniků, k projevům vedoucích činitelů podniků, kteří chtějí navnadit příští zákazníky. V konkurenčním zpravodajství platí přísný morální kodex s okamžitým vyloučením, pokud nevznikl důvod k trestnímu stíhání. Do konkurenčního zpravodajství se delegují nejzkušenější podnikatelé, manažeři a vědci. Malé podniky se k tomu mohou sdružovat. Napsal jsem o tom knihu, jedinou u nás, ale – neprodala se. Nejsme na konkurenčnost zařízeni.

Daňové úlevy

V řadě zemí poskytují podnikům slevy na konkurenční výrobky nebo služby. To patří k citelným, nejvýznamnějším podporám konkurenčnosti. Obvykle se poskytují následující slevy: 1. Na úspěšný vývoz konkurenční (nebo jen vysoce konkurenční) produkce. 2. Na výrobu konkurenční (vysoce konkurenční) produkce pro domácí trh. 3. Dočasné po dobu zřizování náročného výzkumu, kdy podnik nemá než úvodní náklady.

Dotace Evropské unie

Evropská unie poskytuje řadu dotací, mezi nimi i za průlomy v konkurenčnosti. Ve vědecko-technických výkazech Evropské unie je uvedena česká ojedinělá digitální továrna na plechové výrobky u Pardubic, zbudovaná za pomoci evropské dotace.

Kdo zavede vědecké inovace do výroby?

Největší důsledky mají velké a významné, často zvané jako zlomové inovace, zpravidla připravené za účasti vědy. U nás k nim vyzýváme vědu a nabádáme akademii a vysoké školy, aby se postaraly o výrobu. Toho však vědečtí vzdělanci nejsou schopni. Američtí odborníci zobecnili, že z úspěšných vědecky připravených inovací obvykle připadne 15 % vědě, 15 % poradenské agentuře, jež doporučí čím začít, kde a jak zavést (u nás například Roland Berger), 70 % podniku, který inovaci připravil k výrobě a šel s ní – i s rizikem – na trh. Podnik se stará nejvíce, spolupracuje s vědou, je hlavní hnací silou konkurenčních inovací.

Manažer roku

Dvacet let soutěže Manažer roku tvoří slibnou základnu konkurenčnosti. Na Manažera roku 2013 je třeba uložit konkurenčnost mezi přední kvalifikační hodnoty. Zatím tomu tak mnohdy nebylo. Navrhl jsem Altu, dnes je známa, že získala největší výrobní zakázku v historii, dvakrát měla první cenu na BVV, když se prezident rozhodoval, který podnik v Moravskoslezském kraji navštíví, volba padla na kuřimský závod Alty, a.s. Nebo když jsem navrhoval digitální továrnu u Pardubic, která začínala s padesáti zaměstnanci na dvě směny, a dnes má tři dělníky na směnu a jednoho dozorce na tři směny, a protože je pohotová, neví co je krize. Nikdy se moje návrhy neprosadily. Ředitelé obou podniků se urazili a požádali, abych je už nikdy nenavrhoval. Přednost dostali manažeři podniků, jež byly shledány „v pořádku“, na konkurenčnost se často už tolik nedbalo.

Soutěž nejlepších výsledků v konkurenčnosti

V mnoha zemích se pořádá soutěž úspěchů v konkurenčnosti. Nebylo by patrně špatné, kdybychom založili podobnou soutěž, pokud nebo dokud se toho neujme Evropská unie.

Zvláštní skupina pro konkurenčnost SPD a ČMA?

Není na čase utvořit útvar pro konkurenčnost společný Svazu průmyslu a dopravy spolu s Českou manažerskou asociací? Svěřit vedení někomu z vedení SPD a také připomenout krajským organizacím ČMA, že se mají věnovat konkurenčnosti.

Konkurenční ovzduší a nálada v ČMA

ČMA se věnuje seznamování s postupem řízení v podnicích. Více než sto setkání se zajímavými lidmi za účasti členů i veřejnosti působí přesvědčivě. Zaměření na konkurenčnost bývá však spíše výjimečné. Je třeba, aby se o konkurenčnosti hovořilo a jednalo shora dolů a co možná často. Když jsme se připojili ke světovému sledování konkurenčnosti (1993), byli jsme na 18.-20. místě ze sta zemí, nyní nás kladou někam za 45. místo ze sto padesáti zemí (98 % světového HDP). Po snížení kurzu koruny ještě o trochu hůře. Neblahé dědictví revoluce z počátku devadesátých let se bude obtížně napravovat a patrně vyžádá léta (možná i dlouhá). O to důrazněji by bylo namístě věnovat se konkurenčnosti s všemožným využitím omezených, nicméně nemalých – dosud vlastně neodzkoušených – možností sdružení manažerů (zvláště spolu se Svazem průmyslu a dopravy).

Konkurenčnost, ale soudobá!

Máme několik zdařilých případů konkurenční zdatnosti. Unikátní je slánský Linet, který z polorozpadlé stodoly vyrostl ve světový podnik. Ředitel v něm chtěl vytvořit podnikovou fakultu, ale vysoká škola, místo aby všemožně pomáhala, hledala hlavně svůj zájem. Znechucen domácími aférami, přenesl ředitel sídlo do Holandska. Průmyslový svět se ubral na území automatiky a robotiky. Inženýrství, jež realizuje ekonomické trendy ve výrobní praxi, má na pořadu „digital or numeric control“ (digitální neboli numerickou operační výrobu) a „smart management“ („chytré“ řízení). Bez takového obratu se vystavujeme riziku, že se budeme zabývat konkurenčností doby dávno minulé. Je ještě soutěž (zčásti utajená) ve vyšších oborech kognitivní vědy, evoluční IT, umělé inteligence…. Ale tu zatím musíme vynechat, neboť pro praxi ještě plně nedozrála.

Jaroslav A. Jirásek