Úvahy a podněty Jaroslava A.Jiráska

1/ Newsletter nemusí přehánět

Newsletter se stává hybnou silou ČMA. Od čísla k číslu je lepší a žádanější. Snad i proto se přijmou další podněty. Nyní chci dát podnět ke střízlivému podání bez přehánění.

Byl jsem u vzniku CMC v Čelákovicích. Ještě v Maďarsku (když jsem působil v IIASA v Rakousku a často jsem měl práci u maďarských sousedů), které zřídilo první takovou instituci. Asi jsem na sebe nějak upozornil. Iniciátory byli čeští právníci v USA. Americká vláda věnovala 5 mil. USD, česká 5 mil. Kč. Peněz bylo dost. Volba místa byla obtížnější, nakonec vláda věnovala čelákovickou školu pro ošetřovatelky. Včetně ubytovny. Americkou stranu představovala Univerzita v Pittsburghu a její Graduální škola byznysu. Museli jsme na této nástavbě pittsburghské univerzity předem dokázat, že budeme schopni přednášet svůj obor. (Pro mne to byl rok a pak trvalá spolupráce.) Profesoři byli napůl američtí, napůl českoslovenští. První kurzy trvaly půl druhého roku a stály přes 200 000 Kč. Podmínky: vysoká škola, dva roky úspěšné manažerské praxe, plynná angličtina. Zájemců bylo dost. Vybírali jsme si. Učili jsme pro Československo, po našem, a z americké strany nebyly námitky.

Američané si nepřáli, abychom se stali součástí resortu školství, obávali se byrokracie. Udělovali jsme však americký titul MBA.

Stal jsem se členem správní rady CMC. Navrhli mne pittsburghský rektor univerzity a děkan její graduální školy a oba se stali i mými přáteli. Po čase mne jako prvního “neameričana” navrhli i na ředitele CMC. Omluvil jsem se, že jsem už v letech, ať vyberou někoho mladšího. Jmenovali mne tedy doživotním čestným děkanem CMC. (Mám anglické jmenování doma).

To jsem uvedl, abych jen doložil, že mám důvody se na CMC něco pamatovat.

Newsletter uvedl, jak příznivě bylo přijato, že se konala porada s řízením paní místopředsedkyně Gajdůškové. Naši náčelníci nikdy manažerům neupřou sympatie. Napsali jste, že pracujeme pod „přímou gescí předsedy vlády“. (Jak by asi vypadala nepřímá gesce?) Srovnejte to s jejich absencí na volbě MANAŽERA ROKU 2013. Oni mají jiné důvody se držet na svých místech.

Byl jsem zvědav na slíbené hodnocení knihy W. G. Bowena panem Jančou. Bylo však tak krátké (jen „sdělení“) a bez hodnocení, že se spíše podobalo anotaci. Kniha je vhodná za krize pro „online flexibilitu a efektivitu studia (MOOC)“.

 

2/ Proč ČMA málo píše?

Nemá co říci? Ano, nemá – s čestnými výjimkami. Přečtěte si, co píší. Jak jsou aktivní, co pořádali, ale málo o tom, co to vyneslo, a ještě méně co trvalého to vyneslo. Organizace jako ČMA není cíl, je to prostředek povznesení manažerů a také čerpání z praxe manažerů.

Dáváte si záležet na udržitelném rozvoji, pak požádáte známé manažery o tři nejdůležitější opatření, která uskuteční v roce 2014, dostanete pár desítek odpovědí, ale o udržitelném rozvoji žádný neuvede ani zmínku!

Aby hojněji psali, k tomu je třeba teoreticky myslet. Není dobré v tak závažné otázce hýřit definicemi, ale zkusíme to alespoň přibližně: 1. Teorie je práce s pojmy, s jednoduchými, ale obsažnými tvrzeními. Příkladem výstižného pojmu je Einsteinův model vztahu energie, hmoty a rychlosti. Pokoušel se o ještě souhrnnější model založený na přitažlivosti, ale nedokázal to. Kde se však při „velkém třesku“ vzala? N. Tesla kdysi řekl, že kde je hmota, tam je i energie. Nyní se objevilo, že přitažlivé vlny jsou všude ve vesmíru. Fyzika se bude asi předělávat. 2. Myslet je třeba nejen „teď“, ale i dopředu a dozadu. 3. Sledovat je třeba myslitele-novátory (a vyhodnocovat je pro sebe). Omlouvám se za zjednodušení.

Někteří k tomu došli sami. Zbyněk Pitra to má z vysoké školy. Zbyněk Frolík ze spolupráce s vědci. Světlík z příkladu z minulosti. Mühlfeit ze světové firmy. ČMA by měla víc, o hodně víc, přinášet teoretické eseje. To je to, co českým manažerům nejvíc chybí.

Znamenitý manažer se nerodí, jeho talent se rozvíjí s jeho myšlením a prací. Chce to obvykle pár let. (Výjimkou jsou lidé se štěstím, že rovnou vpadnou do příhodné situace.) Než je manažer zvolen MANAŽEREM ROKU, měl by být mezi známými manažery už nějakou dobu vidět. Chtěli jsme, aby pak byl nejen výzvou, ale i příkladem, z něhož se učíme. Aby vysvětlil, jak spěl kupředu a výše. Zasloužil by se tak o celkovou konkurenční zdatnost českého “manažerstva”. To by mělo být v zájmu manažerských klubů.

Mám v ruce nový Newsletter (4/2014), jedno číslo za druhým je lepší a zajímavější. Nyní je třeba určit, co je hlavní, čemu má většina napomáhat. Potřebujeme mnoho dobrých podniků, ale navíc borce konkurenčního prvenství. Dávejme si nejen cíle pro každého, avšak také pro mimořádně schopné.

 

3/ Newsletter ČMA (z března 2014) se ptá: Co vás v poslední době oslovilo?

To záleží na tom, co čtete nebo posloucháte. Sám dotaz vypovídá i něco podstatného o vás. Ale otázka je položena, zkusím se nad ní zamyslet a odpovědět na ni.

Vycházejí nezvykle početné české překlady kritických a často marxistických pojednání o tom, kam míří kapitalismus a jaký může být jeho úděl v budoucnosti. Pocházejí ponejvíce ze Spojených států a některé z Anglie. Autory jsou význační odborníci z filozofie, politologie, ekonomie, managementu nebo také zkušení publicisté, jejichž vystoupení doma zaplňují přednáškové sály a knihy v českém překladu bývají až v několikátém pořadí.

Zkusme se pro příklady podívat na manažerovu poličku. David Harvey (jeho jmenovec, ze stejného anglického kraje, ale o tři sta let dříve, je znám jako objevitel krevního oběhu): „Záhada kapitálu“. Slavoj Žižek, Slovinec působící v USA: „Jednou jako tragedie, podruhé jako fraška“ (Marxova slova) a nověji „Násilí“ (v rozhodování). Joseph Heath a Andrew Potter: „Kup si svou revoltu!“. Yanis Varoufakis (původem Řek): „Globální minotaurus“ (použil starořecké přirovnání pro kapitalismus). Boris Buden: „Konec postkomunismu“. Mark Fisher: „Kapitalistický realismus“ …

Kapitalismus táhne svět stále dolů, uvolňuje se od morálních ohledů, avšak to mu nezasazuje smrtelnou ránu. V pojednáních je podiv, jak nesmírně je kapitalismus přizpůsobivý. Najde se výrok, že „si spíše lze představit konec světa, než svět bez kapitalismu“. Avšak D. Harvey v poslední větě své knihy píše: „Politické mobilizace (proti kapitalismu)… určitě přijdou, myslím, že už máme zpoždění“. M. Fisher se rozepisuje, že po roce 1989 „se bezcílně plácáme v chronickém cynismu“, avšak „situace, v níž se nemůže stát nic, se ze dne na den může změnit v situaci, v níž se zase může stát cokoliv“. Brutálně uzavřel veřejnou rozpravu S. Žižek: Nakonec „se sejdeme v pekle (kapitalismu), nebo v komunismu“.

Jaroslav A. Jirásek
čestný člen ČMA, laureát Síně slávy MR