Úvaha o manažerech z pera Vladimíra Feixe

vladimír_feix_velkyPamatuji se na to přesně. Bylo to za období roku 1993, kdy se mi spolu s dalšími dostalo té cti a byl jsem prohlášen za Manažera roku díky úplně nové soutěži, která u nás vznikla. Byl to však nejen první ročník užitečné a krásné soutěže MANAŽER ROKU, ale byl to i základ určité společensko profesní tradice, která posléze posílila a stala se pevnou a bezkonkurenční a tou zůstala až do současné doby. Byl to také vynikající nápad a dobrý počin se snahou oceňovat a prezentovat manažery českých, později i mezinárodních podniků na našem území.

Jen si se mnou vzpomeňte, jaké jsme měli my, tehdejší vedoucí hospodářští pracovníci ve funkcích ředitelů, předrevoluční rozhled a pravomoce. „Uměli“ jsme, pravda, produkovat exportu schopné výrobky, ale neuměli jsme je prodávat. Na to byly tzv. vývozní společnosti, od nichž jsme se nedověděli ani jejich prodejní ceny.

Pak nastala privatizace, rozpadla se generální ředitelství a vývozní společnosti, z vedoucích pracovníků se stali manažeři. Ruské vzory a názvy se změnily na západní, zejména americké, s celou řadou neznámých pojmů. Naši dosavadní zahraniční odběratelé od nás odešli anebo se dotazovali, jako v našem případě Korejští a Japonští, co bude dál. Udělal jsem dobře, když jsem zalhal, že se nic neděje, kontinuita že bude zachována, což se skutečně stalo a jsou našimi největšími odběrateli cibuláku dodnes. Zrušila se na tuzemském trhu zavedená  kontraktační jednání s krajskými, v našem případě domácími, potřebami, které měly stanovené kvóty, co od nás musí v korunových objemech objednat.

A během krátkého období bylo všechno jinak. Většinou noví vlastníci, nová vedení a nové starosti, ve většině případů se zajištěním odbytu a placenými narušiteli valných hromad.

U mne a celého vedení dnešního Českého porcelánu nedošlo k žádné personální změně, neboť vláda rozhodla o přímém prodeji nad 50 % naší společnosti s.r.o., kterou jsme založili. Zbývající akcionáře jsme v podstatě vybrali sami a z toho 10 % tvořili naši zaměstnanci. Bohužel i tak se stalo, že někteří z řad THP, na které jsem spoléhal, své akcie výhodně prodali jedinému zájemci, čímž jsme se dostali do nebezpečí ztráty 50 % majority.

Ze zaměstnanců bývalé vývozní společnosti Československá keramika jsme zejména v důsledku jazykové vybavenosti a obchodní praxe utvořili v Praze pro sebe vývozní společnost Forta, které jsme společně postavili reprezentační dům se vzorkovnou. Byla to chyba, neboť po několika letech se projevila tendence všech zákazníků jednat přímo ve výrobním podniku, takže jsme dům prodali a rozšířili si svůj obchodní útvar jazykově vybavenými lidmi.

Původní vedení, včetně orgánů společnosti, se vlivem odchodu do důchodu obměnilo přibližně ze 60 procent a náhradou se stali moji dva synové a vnučka.

A co říci k mému způsobu řízení? Je a vždy bylo s převahou řízení operativního. Vychází z mé praxe, kdy jsem v roce 1947 nastoupil do učení v podniku, který dodnes vedu. Denně mám k dispozici do 10 hodin k seznámení a kontrole 171 docílených ukazatelů za uplynulý den. Zvláštní zřetel věnuji denním kontrolám tržeb a korunových vydání za materiál a služby, objemovému plnění plánu v dílnách, plnění norem jakosti pak ve všech produkovaných výrobcích v daném čase, plnění uzavřených smluv v souhrnu expedičních programů dle jednotlivých zemí a zákazníků. Celý podnik je ve dvou závodech rozdělen na 31 hospodářských středisek, souhrn jejich výsledků je totožný s výsledky podniku. Na čerpání materiálu mají stanoveny dílny normativy. I přes toto opatření podepisuji všem dílnám každou středu návrhy na nákup materiálu, surovin, náhradních dílů a cizích služeb. Bez mého souhlasu, kde musí uvést žadatel hodnotu požadovaného nákupu, nesmí nákupní oddělení nákup uskutečnit.

Následně kontroluji veškeré došlé faktury, na kterých je umístěno červené razítko s textem: S plnou odpovědností potvrzuji správnost této faktury. Razítko doplní příjemce na faktuře svým podpisem a datem. Následně hodnota faktury zatíží jím vedené hospodářské středisko. Červené razítko se jménem firemního adresáta obsahuje i jakákoli příchozí korespondence. Bez červeného razítka nelze poštu považovat za oprávněnou. O dalších opatřeních se  již nebudu rozepisovat. Uvedl jsem jen některé z nich, ta páteřní a trvalá opatření a zvyklosti proto, abych zdůraznil letošní rok jako 9. rok, kdy se samofinancujeme bez jakýchkoli úvěrů. A píši to proto, že bez této tvrdé kontroly a limitů by nebylo myslitelné pracovat bez překlenovacích úvěrů. Všichni zaměstnanci v dělnických profesích jsou o všech hospodářských výsledcích informováni na světelných novinách, kterých je po provoze umístěno celkem 14.

Zmíním se však také o společenských záležitostech. Letos pořádáme 52. ročník našeho plesu,  na všech plesech jsem dosud byl. K tomu jako každoročně míváme Den matek, žen a dívek Českého porcelánu, a to jako poctu něžnému pohlaví. A letos to je také  44. ročník Dne mužů, kdy všichni muži jedeme vždy do některého českého pivovaru na celý den. Ty mám rovněž všechny za sebou a doufám, že mnohé ještě před sebou. Naším úkolem a každoroční milou povinností je i konání mezinárodních výtvarných symposií a velkých porcelánových trhů v Teplicích u příležitosti zahájení lázeňské sezóny.

Milé dámy a vážení pánové, pokud jste to vydrželi a moje povídání si přečetli až do konce, ujišťuji vás, že v mém věku, bude mi letos 84 let, nemám zapotřebí se jakkoli předvádět. Ale napadlo mne: co kdybych tímto článečkem zahájil rubriku pod názvem Jak to děláme u nás? Třeba by to bylo nejen zajímavé, alespoň pro ostatní trochu poučné. Co říkáte? Přidáte se?

 

Ing. Vladimír Feix,  dr. h. c., generální ředitel
Český porcelán, akciová společnost