Technické školky jsou přínosem pro vzdělávání

Předpokladem povzbuzení zájmu o techniku v mateřských školkách je nastavení spolupráce školek a firem a vysokých škol. Tato spolupráce funguje již na úrovni středního a částečně i základního vzdělávání.

Vzdělávací program „Technické školky“ byl zahájený v roce 2009 první technickou úlohou – mostní konstrukce. Bylo to dojemné, když tehdy Honzík Švaříček se skupinkou malých předškoláků dostal do ruky diplom od rektora Vysokého učení technického v Brně Petra Štěpánka. Namalován na něm byl obrázek bagru a text, že úspěšně absolvoval kurz Technické školky. Pro Honzíka a další děti z mateřské školky Pramínek v Brně Bystrci bylo podstatné, že si „přičichly“ k polytechnickým oborům a ani nevnímaly, že „certifikátem“ završily projekt, do něhož se zapojila celá skupina subjektů.

S myšlenkou nabídnout školkám možnost, aby si děti už v ranném dětství osahaly všemožné nářadí, vyzkoušely si výrobní techniky a postupy a práci s materiálem, přišla Česká manažerská asociace a její člen – ředitel společnosti Prefa Kompozity Miloš Filip za podpory dalších institucí. Ke spolupráci byla přizvána právě mateřská školka Pramínek a Fakulta stavební VUT v Brně, jejíž pedagogové a studenti připravili, jak jinak, úlohu postupu stavby mostní konstrukce.

Téma „mosty“ bylo zvoleno pro dobrou názornost a v praxi se ukázalo, že děti celé to „stavební dění“ dokázalo zaujmout. Projekt začal proškolením pedagogů z Pramínku a vysvětlením záměru. Poté přišly na řadu děti, které se v průběhu času seznámily s různými typy mostních konstrukcí. Chodily na vycházky do okolí, aby pozorovaly mosty, vydaly se i na brněnské výstaviště, kde si osahaly stavební stroje. Zajely na exkurzi na VUT v Brně, kde si o mostech povídaly s odborníky. Mladí asistenti, kteří s dětmi průběžně pracovali, se tím ocitli v nové situaci, kdy museli někdy složitý technický problém vysvětlit tak srozumitelně, aby jej pochopili i malí předškoláci. Děti se po této průpravě ocitly v roli projektantů a konstruktérů, každý svůj nápad si musely nedříve nakreslit.

A pak už se děti pustily do vlastní výroby modelů mostů. Použily různé materiály, dřevo, papír, špejle, kov. Naučily se pracovat s lepidlem a spojovacím materiálem a dokonce i s ručním nářadím, jako je vrtačka.

Právě výroba pomocí opravdových nástrojů bavila děti nejvíce. Prakticky přitom pomohly spřátelené firmy a spolupracující učiliště z brněnských Bosonoh.

Když bylo hotovo, následovala fáze zkoušky modelů, zda vyrobené mostní konstrukce vydrží, když po nich přejede třeba autíčko. Pokud most nevydržel, děti jej musely zesílit nebo změnit materiál. Po odladění pevnosti modelů následovala fáze, kdy předškoláci ústně prezentovali celý postup ve skupině a také rodičům. Dokázali už věci pojmenovat a vysvětlit, proč, co a nač se dá použít.

V reakci na snahy dětí vymysleli a sestavili odborní asistenti z Ústavu betonových a zděných konstrukcí VUT v Brně univerzální stavebnici. Původně byla sice určena jen pro děti ve školkách a v základních školách, nyní se však s úspěchem používá i při výuce studentů na samotné Fakultě stavební.

Zmíněný první projekt, zaměřený na mostní konstrukce, byl součástí snah ČMA a některých firem povzbudit mezi dětmi a jejich rodiči zájem o polytechnické obory. Objevily se další technické úlohy z oboru strojírenství, například na dopravní prostředky, jako jsou dětská vozidla, kola, motocykly, auta, lodě, letadla. Tématem se staly i stavební a zemědělské stroje. A technika zaujala – do vzdělávacího programu „Technické školky“ se postupně zapojilo přes stovku mateřských školek.

Pro ČMA a její Klub předškolního vzdělávání zůstává podpora technických školek a vytváření technicky zaměřených úloh, na kterých se podílí nejen pedagogové, ale i samotné děti z mateřských škol, jednou z priorit. Již nyní tu jsou zkušenosti ze spolupráce firem ze školkami při využití 3D tisku k výrobě hraček. Propagátorem a realizátorem této úlohy byla strojírenská společnost TOS Kuřim.

Prakticky to funguje tak, že děti základních škol vytisknou na 3D tiskárně jednoduché díly, které využívají předškoláci k sestavování různých modelů, nejprve známých a použitelných jako hračky, později na unikátní konstrukce. Vyšší ročníky vyrábí díly – ozubená kola, šrouby – pro mladší žáky, kteří je využívají například pro sestavení vláčků, pendlovek či strojů.

Při 3D modelování a 3D tisku děti využívají svou fantazii a představivost. Tisk objektů a vytváření jednoduchých konstrukcí navíc propojuje manuální dovednosti s počítačovou technikou.

Nehledě na pozitivní přínos a dobré zkušenosti s technickými školkami je jejich šíření limitováno některými faktory. Zejména jde o to, že se opírají především o dílčí projekty, které mají svůj začátek a konec. Po odeznění jejich financování mnohdy zájem o pokračování o technické vzdělávání ze stran mateřských škol opadá.

Proto bylo v nedávno Brně založeno „Centrum technického vzdělávání“, které je přímým pokračovatelem uvedených aktivit. Důležité je, že je podporované Jihomoravským krajem z fondů Regionálního rozvoje. „Zájemci o technické vzdělávání dětí se mohou obrátit na toto centrum i v případě, že nemají k dispozici finanční prostředky. Stačí, že mají chuť a zájem zavést ve své školce některé z desítek technických úloh,“ říká Miloš Filip. Uplatňuje se zde i role ČMA ve vyhledávání těch firem, které jsou ochotné dál mateřské školy podporovat, a to nejen finančně, ale třeba i poskytnutím materiálu, nářadí a nástrojů.

Proč jsou důležité technické školky

  • Mohou probudit v dětech zájem o techniku a polytechnické obory a pomoci jim odhalit jejich talent, což se jim může hodit v pozdějším věku, navíc je to dobrá informace pro rodiče.
  • Děti mají možnost si osahat všemožné nářadí a nástroje, vyzkoušet si různé výrobní techniky, postupy i práci s materiálem, současně i rozvíjet počítačovou gramotnost.
  • Mohou si vyrábět praktické předměty ke hře, modely mostů, hudební nástroje, ptačí budky nebo jednoduché stroje a funkční modely.
  • V každé technické úloze se objevuje tzv „technický aspekt“, což je výraz pro hlavní směřování úlohy. Například u mostů je to „dimenzování“, u jednostopých vozidel „stabilita těles“.
  • O postupu práce a finálním výrobku mají děti možnost hovořit s ostatními.

Technické školky mohou u dětí podporovat a rozvíjet jejich:

  • technické myšlení
  • tvořivost
  • manuální zručnost
  • verbální schopnosti

Milan Mostýn, ČMA