Stanislav Bernard: Celá ta existence je krásná hra

Stanislav Bernard je člověk, kterého zná snad celý národ. A pokud ne přímo jeho, tak minimálně brand piva Bernard. Za pozicí, kterou si značka vybudovala, stojí (nejen) jeho usilovná téměř třicetiletá práce.  Za takovou dobu vznikne obvykle pevný svazek. Hranice mezi „já“ a „firma“ se stane natolik rozmazanou, že vlastně spíše neexistuje. A tak se může stát, že vznikne potřeba tu hranici zase postavit, aby „já“ bylo spokojenější a šťastnější. Nejen o tom se Stanislav Bernard rozpovídal na květnové konferenci Šťastné Česko. A jelikož to bylo povídání velmi zajímavé, přinášíme Vám malou reportáž.

Stanislavem Bernardem své jméno s pivní značkou spojil po revoluci, kdy společně s Josefem Vávrou a Rudolfem Šmejkalem koupili starý zkrachovalý pivovar a založil firmu Bernard.  Měli sen, že vybudují pivovar nejen s dobrým pivem, ale i svým názorem. Tenkrát si ještě Stanislav Bernard myslel, že to pro něj bude smysl do konce života. Dnes už si to nemyslí.

 „Firma začala být po určité době úspěšná a já jsem zjistil, že jsem vyhořelý a totálně nešťastný..,“ popsal Stanislav Bernard před zraky publika pražské Lucerny. „Co teď budeš dělat dále? Ptal jsem se sám sebe. Budeš sledovat, jestli firma roste a zisk se dostatečně zvyšuje? Uvědomil jsem si, že tohle mě smyslem nenaplňuje.“

Před Stanislavem Bernardem stála otázka, kde hledat a nalézt štěstí. Dnes hledání štěstí vidí jako jeden ze základních smyslů života a lidské existence. „Poslední roky se prokousávám k hledání podstaty. Prokousávám se k tomu ze všech stran a hodně používám intuici. Snažím se pochopit, jak to všechno funguje a dělá mě to šťastným, protože to dává zase smysl. A je jedno, jakou to má nálepku, jestli je to jóga, buddhismus nebo křesťanství. Je to krásná hra, celá ta existence!“

Ač Stanislav Bernard vazby s firmou v současné době rozvolňuje, firemní život ho stále zajímá. „Ta enegie a nálada, která tam dnes je, mě nesmírně baví,“ svěřil se před publikem. Dobrá firemní kultura je výsledek nápadu před devíti lety, kdy ve firmě bylo ještě sto zaměstnanců. Zrodila se myšlenka, aby si zaměstnanci sami vymysleli své hodnoty, které jsou pro ně v práci důležité. Celý proces trval zhruba rok a půl, zaměstnanci měli dost času na to, aby hodnoty mohli diskutovat a přijít se svými návrhy. „Našim úkolem bylo pouze dát tomu zelenou. Bylo krásné pozorovat, jak už v procesu diskuze se zlepšovala nálada a atmosféra ve firmě.“ A jaké hodnoty si zaměstnanci zvolili? Jsou to: otevřenost, důvěra, spolupráce, odpovědnost, pozitivita. Stačí, aby jedna z těchto příčlí žebříku chyběla, a možnost vystoupat ve firmě na vrchol spokojenosti se rázem ztrácí. „Kdyby u nás pracovali naštvaní lidi, těžko by z toho mohlo vzniknout dobré pivo. Dobré vztahy se přenášejí i do kvality výrobku.“

A jak Stanislav Bernard pokračoval dál? Po 25 letech přenechal místo výkonného ředitele svému společníkovi a začal věnovat větší prostor sobě samému. „Postupně jsem se snažil vnitřně se osvobodit. A můžu vám říct, je to mazec!,“ pokračoval v líčení svého příběhu legendární český pivovarník. „Vždycky, když jsem měl pocit, že už jsem se vyrovnal s tím, že pouštím nějakou část, zjistil jsem, že jsem srostlý mnoha dalšími vlákny. Zjistil jsem, že ač nelpím na pozici, ten název společnosti představující mé jméno dává člověku určitou identitu. V té chvíli jsem se začal dotýkat podstaty svého ega.“ Stanislav Bernard dále pokračoval a hovořil o stavu jakési latentní deprese, který ho doprovázel několik měsíců. Došel k prozření, že pokud má člověk v sobě jakoukoliv vnitřní rezistenci, nikam se neposune. Nevěděl, co bude dělat dál a vnímal to jako obrovský problém. Obrat k lepšímu přišel docela nečekaně: „Když jsem šel kolem knihkupectví, uviděl jsem tam knížečku Racek od Bacha, kterou jsem kdysi dávno četl. Za hodinu jsem tu knížku přečetl a hodilo mě to úplně někam jinam. Po depresi ani stopy, začal jsem život přijímat takový, jaký je. Přestalo mi vadit, že nevím, co budu dělat a že něco opouštím. Najednou se začali objevovat lidé a situace. Všechno se postupně otevírá, plyne, a je to bez problémů a rezistence. Život je v tomhle naprosto jednoduchý…“

Konferenci Šťastné Česko pořádá již druhým rokem Ctirad Hemelík, člen České manažerské asociace. Rádi u tohoto počinu budeme i nadále.

Veronika Žurovcová