Pavel Kafka na VŠE: dnešním vysokoškolákům chybí vojna

Pavel Kafka začal své vyprávění poměrně zeširoka. Po krátkém představení své osoby a České manažerské asociace, které je prezidentem, se přesunul k obecnému stavu České republiky z hlediska konkurenceschopnosti. Pád o jednotky a v některým odvětvích dokonce o desítky příček celosvětového žebříčku vidí především jako chybu systému, konkrétně tedy především systému školství. Na tom by nebylo nic překvapivého. Dnes a denně se můžeme setkat s názory, že je české školství podfinancované, špatně organizované a že se osoby na křesle ministra školství střídají až podezřele rychle.

Pan Kafka ale zmínil také další méně citované problémy jakými jsou například chyby již v základním a středním školství nebo také ostýchavá spolupráce a spoluúčast českých podniků na vzdělávání mladých lidí. Velmi palčivým problémem českého školství je dle něj také čím dál slabší generace techniků. Na internetu se sice objevují průzkumy, že v absolutních číslech absolventů technických oborů přibývá, ale jen málokdo se přitom koukne na druhý konec společnosti, na starší lidi odcházející do důchodu. Tam totiž naopak techniků velmi výrazně ubývá. Celkově vzato tedy techniků nepřibývá, ale razantně ubývá. Zda za to může náročnost studia, špatné společenské vnímání technických fakult nebo například zrušení povinné maturity z matematiky, o tom už můžeme jen spekulovat. Jisté je, že hospodářský růst každé země je vystavěn především na technické vyspělosti a schopnosti skutečně něco produkovat. Pokud toto naše společnost nepodpoří již od základního školství, můžeme se, dle pana Kafky, během několika let hledat v žebříčku konkurenceschopnosti ještě o několik příček níže.

 

kafka_obrNa závěr pan Kafka zmínil fakt, který mnoho zúčastněných zaskočil. Řekl, že dnešní vysokoškolské generaci znatelně chybí základní vojenská služba, lidově řečeno vojna. Nejde ani tolik o to, aby mladý muž uměl zacházet se zbraněmi či pochopil všechna tlačítka v tanku, ale především o to, aby se setkal i s jinou „společenskou vrstvou“ než je ta jeho, naučil se disciplíně a respektu. Přestože to může znít až přehnaně sebevědomě, velká část vysokoškoláků nikdy nezažila jaké to je špatně se učit, neudělat maturitu či pracovat manuálně. Chodili na gymnázium či ekonomické lyceum, prošli bez problémů všemi testy, dostali se na vysokou školu a pracují v administrativně zaměřených firmách. Ke „skutečné manuální práci“ a „skutečnému světu“ se pak většina vysokoškoláků ani nedostane. Dle slov pana Kafky by bylo vhodné vojnu alespoň částečně nahradit praxí ve výrobních podnicích. Tedy žádné kopírování či upravování excelových tabulek z pohodlí kanceláře, ale pravá výroba, výrobní pás, práce řadových pracovníků. Jedině tak totiž mnoho lidí pochopí, že ne každý musí mít vysokou školu a sedět si v kanceláři. Přestože je to z pohledu Klubu mladých manažerů sebemrskačství, manažeři naši zemi nezachrání. Nebudou to ale ani ekonomové, filosofové, umělci nebo politici. Budou to, dle pana Kafky, muset udělat technici, řemeslníci a lidé, kteří skutečně něco tvoří. Na Vysoké škole ekonomické se často říká, že chceme být všichni velcí manažeři. Jen málokdo si však uvědomuje, že zanedlouho nebudeme mít koho „menežovat“.

Filip Vostrý, Klub mladých manažerů ČMA