Luděk Pfeifer: Český byznys musí hledat nové příležitosti

V rámci konference Konkurenceschopnost ČR: Digitální společnost, která se konala 29. září na VŠE jsme položili pár otázek Luďkovi Pfeiferovi, spoluzakladateli a partnerovi M.C.TRITON (kolektivní člen ČMA). Hlavním tématem konference byla nová digitální realita a její vliv na konkurenceschopnost států hodnocených v žebříčku globální konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra (WEF). Česká republika se umístila stejně jako loni na 31. místě ze 138 hodnocených zemí. pfeifer


Už jste měl možnost seznámit se se zprávou o konkurenceschopnosti?

Zprávu jsem viděl, ale jen velmi zhruba. Dopadli jsme stejně jako loni, což není žádná sláva. Spíše to naznačuje stagnační trend. Je to spíše horší zpráva než lepší.

Co na základě výsledků vnímáte jako největší výzvu pro český management?

Tou největší výzvou si myslím je dívat se na byznys jinýma očima. Ne překlápět stávající agendu do technologicky vyspělejší podoby, ale dívat se na to, jaké díky technologickému pokroku se pro můj byznys nabízí úplně nové příležitosti.

Takže vymýšlet nové koncepty?

Nové příležitosti, nové koncepty, nové strategie, hledat nové zdroje, nové způsoby financování, nové lidské zdroje. Zkrátka dívat se na byznys úplně jinýma očima. Ne v tom tradičním smyslu zítra jako dneska, dneska jako včera, ale těma očima opravdu převratného zlomu. Tady citovali McKinsey tu koncepci No ordinary disruption a dívat se opravdu na to těma disruptivníma očima nebo očima toho zlomu, ve kterém se nacházíme.

Když si představíme českého manažera, většinou je zavalen prací a řeší každodenní neodkladné věci a problémy. Jak to má udělat, aby se mohl z té každodennosti vymanit a podívat se jiným pohledem? Máte na to nějaké doporučení?

Já si myslím, že tady je vždycky otázka domluvy s vlastníkem. Pokud mluvíme o manažerech ve velkých nadnárodních korporacích, kteří jsou přesně v té situaci, kterou jste zmínila, pokud možno “drž ústa a reportuj”, tak tam už dneska vidíme poměrně silný trend, kde manažeři odcházejí a hledají prostředí, které je k té pružnosti vlídnější, střídmější a více otevřené. A když mluvíme o té druhé základní skupině, o těch v podnicích spíše středního nebo menšího rozměru, kteří jsou v kontaktu, mají větší výhodu volnosti, tam je to opravdu o tom odvalit od sebe operativu a najít si čas na strategii. Spousta těchto malých firem, a koneckonců i těch větších, jde cestou, že mají start-upové skauty, tzn. lidi, kteří hledají mezi start-upisty na trhu nesmírně zajímavé nápady, které oživují ten tradiční byznys něčím úplně novým. Ta rychlá infuze, rychlá výměna krve může být jednou z těch cest, ale je to otázka manažerského rozhodnutí. Musím se zbavit operativy a musím si udělat čas na strategii. Pokud mi to vlastník neumožní, odejdu tam, kde je mi to přáno nebo půjdu do vlastního byznysu.

Asi je to také otázka kvalitního týmu a důvěry vůči svým podřízeným..

Stoprocentně, přesně tak.

Když se vrátím zpět k dnešní konferenci, který příspěvek hodnotíte jako nejzajímavější či nejpřínosnější? S čím byste se nejvíce ztotožnil?

Tak zajímavý koncept je idea Pavla Kysilky, ten stress testing českého byznysu. To je něco, co v prvním plánu zůstává v paměti a já si myslím, že to kouzlo je právě v ucelenosti těch příspěvků. Když si je člověk opravdu ještě jednou nechá projít hlavou, tak v té ucelenosti je ten vtip, ta voňavost, to kouzlo..

Veronika Žurovcová