Konference: Žena – Klíčový faktor úspěchu řízení společností a businessu

 Pro seberealizaci žen a zdravější českou ekonomiku

manazerCelou fotogalerii naleznete zde

Poslání jarní konference České manažerské asociace nazvané Žena – Klíčový faktor úspěchu řízení, která se uskutečnila v Praze v paláci na Žofíně 23. dubna 2015 u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže MANAŽER ROKU 2014, bylo jasné. Účastníci se zamýšleli nad tím, jak posunout vnímání žen ve společnosti, zejména těch ve vedoucích pozicích, ať již vrcholového či středního managementu. A to v souvislostech, které obdobným diskuzím dosud spíše unikaly – ve vztahu konkurenceschopnosti firem a faktu, jak ji proměňuje podíl žen na řízení podniků.

Téma Česká manažerská asociace zvolila na základě analýzy Světového ekonomického fóra (WEF), podle které si ČR v umění konkurovat jiným vyspělým ekonomikám stále nestojí příliš světově. Do toho se jistě u nás promítá i nízký podíl žen v řídících funkcích. Zapojení žen do vedoucích pozic může v budoucnu výrazně ovlivnit českou ekonomiku, počínaje kreativnějším rozhodováním a konče třeba plnější státní pokladnou. Zdá se vám to jako science fiction? Jak se to vezme.

Názory se různily a postoje přítomných například ke kvótám týkajících se většího zastoupení žen ve firmách se měnily s tím, jak se navzájem tříbily názory.

 

Eurokomisařka Věra Jourová ve své videozdravici připomenula, že usiluje a bude usilovat o hojnější zastoupení žen v našich podnicích. V Česku by ráda prosadila směrnici Evropského parlamentu, jejímž cílem je dosáhnout 40procentního podílu žen v obsazování dozorčích rad velkých firem. Podle zjištění Evropské unie tvoří v dozorčích radách evropských firem v současné době podíl žen kolem patnácti procent. To by ráda změnila právě zmíněná směrnice Evropské komise, jejímž cílem je 40procentní zastoupení každého pohlaví v dozorčích radách firem kotovaných na burzách. Státní podniky by měly stanovené hranice dosáhnout v roce 2018, soukromé pak o dva roky později. V Evropské unii by se opatření dotklo asi 5000 firem.

Takový postup se některým osobnostem businessu či reprezentantům managementu příčí a svá stanoviska opírají o tvrzení, že je nepřípustné takto regulovat tržní prostředí a soukromým společnostem nařizovat, co mají a nemají v personalistice dělat. Co člověk, to trochu jiný názor.

Někteří z vystupujících argumentovali tím, že největšího pokroku v začlenění žen do čela firem mají v zemích, kde takovou praxi zavedla příslušná legislativní opatření a že jiné cesty v podstatě ani není. „Existuje totiž mnoho kvalifikovaných žen, které jen potřebují dostat příležitost, a proto je třeba proces vyrovnávání zastoupení žen a mužů v managementu urychlit,“ potvrdila Věra Jourová. Bez ohledu, zda jde o soukromý či státní sektor. Připomněla, že diverzita je mocný faktor vedoucí k úspěchu společnosti. Tam, kde je včele vhodný mix obou pohlaví, fungují lépe na úrovni finanční i organizační. Skutečnost, že v České republice je žen na vrcholových postech málo, znamená i neuvážené plýtvání talenty, což je v době plné překotných změn trestuhodné.

Olga Kupec, jednatelka společnosti ABYDOS, přiznala, že ji téma genderové vyváženosti ve firmách zajímá. Ve svém profesním životě sice více spolupracuje s muži, slévárenství je výrazně „mužský“ obor, přesto ji diskuze nad kvótami donutila k přemýšlení: „Otázka je, zda kvóty posunou toto vnímání. Je to spíše ukázka toho, jak se svět mění, například v závislosti žen na vzdělání. Pokud budou mít ženy na výběr ve fungujících službách, budou mít i jednodušší rozhodování. V zásadě však je na samotné ženě, jestli dá přednost kariéře nebo rodině,“ vysvětlila.

Helena Kohoutová z Agentury Helas o sobě řekla, že podniká již 18 let a patří k tomu procentu žen, které podnikání berou jako své poslání a přirozenou součást života. K založení vlastní firmy ji vedla touha posílit českou hrdost, ukázat, že i v Čechách se dá rozjet dobrý business. Také chtěla ostatní ženy inspirovat, pobídnout, aby dohromady využívaly příležitost tvořit, předávaly si obchodní a jiné zkušenosti. Chtěla ukázat, co české ženy v businessu dokáží, i co se jejich prostřednictvím dá udělat pro kultivaci českého podnikání, proto se stala spoluzakladatelkou soutěže Ocenění českých podnikatelek. Připomněla, že podniky vlastněné ženami mají lepší průměrný rating a stabilnější růst než firmy vlastněné jen muži. Připomněla, že například 47 % žen se do podnikání vypracovalo z běžných manažerských pozic. Na 26 % podnikatelek se do businessu dalo z nutnosti, třeba proto, že nemohly sehnat práci, 8 % pokračuje v rodinné tradici.

A co si myslí o kvótách? „Před pěti lety bych na to nedokázala odpovědět, dnes se ale domnívám, že kvóty jsou dobrá věc, ale buďme v jejich prosazování rozumní, měli bychom v kvótách mít vizi a vědět, čeho tím chceme docílit,“ podotkla.

Pavel Kafka, prezident České manažerské asociace, s kvótami zásadně nesouhlasí. Důležité však bude vytvořit ve společnosti podmínky k seberealizaci žen, ale nikoli nařízeními, ale třeba dobře fungujícími službami. „Masivně plýtváme talentovanými lidmi, a měli bychom optimálněji využívat i ženský potenciál,“ řekl jasně.

Michael Fleischmann, prezident mediální skupiny Lagardére, poznamenal, že se musí řídit tím, co chtějí jeho posluchači. Tedy neprosazovat jednoznačný názor, ale spíše komunikovat, mluvit o problémech, které s genderovými záležitostmi souvisí. Samotnou problematiku rovných příležitostí například posluchači Evropy 2 neřeší, cílová skupina je jiná. Nicméně téma seberealizace žen je atraktivní a nabízí velký prostor k diskuzím.

Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR a senátorka, zastává názor, že české ženy jsou diskriminovány, jsou nuceny se podřizovat zastaralým stereotypům myšlení i praxe. „Že nemají dělat kariéru, to slyším i od senátorů,“ nastínila. A rovněž připomenula, že obrovský rozdíl je u nás v příjmech žen a mužů, je to nepoměr 60 : 40 v neprospěch žen, to při stejném nasazení, povinnostech i výsledcích. Jednoznačně je v ČR slabší seberealizace žen než mužů a není podle ní pravdou, že ženy, pokud chtějí něčeho dosáhnout, tak toho docílí. Dopady to má nejen na zaměstnanost, důsledky jsou rovněž sociální, třeba se tato situace promítá do důchodového systému, odvodu daní, příjmu do státní pokladny. A to je nutné domýšlet.

Vědecky je dokázáno, že procento schopných jedinců mezi ženami a muži je stejné, přesto pouze čtvrtinou kvalifikovaných pracovníků jsou ženy, ostaní tři čtvrtiny tvoří muži. „Potenciál nejlepších českých žen je nevyužitý, plýtváme talenty, zejména mezi 20. – 30. rokem věku žen,“ shrnula. „Česká žena ztrácí i tím, že příliš dlouho pečuje o malé děti místo toho, aby se učila manažersky řídit svůj život a vychovávala k tomu i potomstvo. Školky a jesle zmizely, i když je dokázáno, že byly významným pomocníkem nejen v tom, aby ženy mohly dříve nastoupit do zaměstnání. Děti, které prošly předškolními zařízeními, se lépe dokáží adaptovat ve společnosti, jsou odolnější. I to má hospodářské důsledky,“ doplnila.

Biljana Weber, generální ředitelka Microsoft ČR, potvrdila mnohé z toho, o čem hovořili předřečníci. Ona sama je příkladem toho, že vedoucí pozice ve firmách ženy mohou bez problémů zastávat. „Záleží na tom, jakou má ta či ona společnost firemní kulturu a jak je ochotna akceptovat požadavky doby, jak chce využít lidský potenciál,“ komentovala. Loni vyhlásil Microsoft již 2. ročník zajímavé akce – 7. listopad Dnem práce odkudkoli. Smyslem bylo inspirovat lidi a organizace ke hledání vlastních cest ke sladění práce a života. Můžete být v kanceláři, v posilovně, kavárničce nebo na hřišti a přesto zvládnout vše, co je potřeba, včetně komunikace s kolegy či obchodními partnery. Moderní technologie a řízení firmy s nadhledem to umožňuje, výkonnost se dá i takto podpořit.

Dana Jurásková, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, byla velmi upřímná. Zrekapitulovala, že 35 let působí ve státním zdravotnictví a potvrdila, že střední management zdravotnických zařízení patří hlavně mužům. A to není ideální. Také si myslí, že je dnes krize elit, a to proto, že se společnost jako taková včas nepostarala o podchycení a rozvoj talentů. Navíc v České republice talenty spíše trestáme, než jim dáváme příležitost, a to se týká také žen. Že to škodí celé ekonomice, o tom není pochyb stejně jako pravda, že k těmto úvahám přicházíme až dnes. Zarážející je rovněž styl života mladé generace, z něhož se dá vyčíst třeba to, že hrozí popření životních rolí žen a mužů. Sama je pro taková opatření, jimiž stát podpoří ty kroky, které ženě umožní se seberealizovat, a přijme za své i další priority: „Zatím žijeme v hodnotách mužských. Bavíme se o úspěchu, penězích, moci. Ale aby člověk mohl spokojeně existovat, potřebuje i zdraví, lásku, rodinu. To se dnes nějak opomíjí. Co s tím uděláme?“ zeptala se přítomných.

Jan Mühlfeit, viceprezident České manažerské asociace, který konferenci moderoval, zopakoval, že něžnému pohlaví velmi drží palce, a nejen proto, že měl tu čest s mnoha šikovnými podnikatelkami a manažerkami spolupracovat. I jeho genderové otázky už dávno zajímají včetně té stěžejní – seberealizace žen a podpora výjimečných talentů. A slíbil, že do svého chystaného televizního pořadu přizve takové hosty, aby z nich byla polovina žen.

 

zaznamenala Eva Brixi