Knihy jako náznak kultivace prostředí, v němž žijeme

IMG_6189

Celou fotogalerii naleznete zde.

Když 21. ledna v pražském prestižním hotelu Boscolo otvíral v podvečer svou duši hostům Pražského manažerského klubu při ČMA Ing. Michal Vaněček, Ph.D., MBA, spolumajitel IT firmy T-SOFT,  a společně s prof. MUDr. Jaromírem Astlem, CSc., přednostou kliniky ORL Ústřední vojenské nemocnice  hovořil o tom, jak se seznámili, co spolu „napřemýšleli“ a co z toho vzniklo, ubíhal čas rychleji než obvykle. V pořadí již 229. klubové setkání členů a fandů příkladných manažerských dovedností a zajímavostí, které provází osobnosti, jež stojí v čele českých firem a organizací, bylo plné emocí i otázek. Michal Vaněček vstoupil do České manažerské asociace loni, rok před tím byl nominovaným do soutěže MANAŽER ROKU. Prostředí, které se k práci a výměně zkušeností ze špičkové manažerské práce váže, tedy zná. K diskuzi o ní a k jejímu obohacení zážitky a vlastními zkušenostmi přispěl v roli autora řady atraktivních publikací. Vyprávěním, proč píše knihy, jaké, pro koho.

Řeč se točila hodně kolem publikace Hovory R, kterou vytvořil poté, co prodělal složitou léčbu rakoviny štítné žlázy. Pro podnikatele a manažera v jedné osobě, který ručí za chod firmy, za mzdy zaměstnanců a má odpovědnost, která se těžko charakterizuje, bylo zjištění nemoci šokem. Zbývala jediná otázka: Co bude dál? Jak se s odpovědí vyrovnal, jak poté vnímal prostředí nemocnice, ordinací, osud pacienta, samotnou léčbu, a jak se snažil se s krutými pravdami poprat, o tom je jedna rovina knihy. Druhá se snaží naznačit, jak nesmírně důležitá je komunikace lékaře a pacienta. Že je to základ, na kterém by měla být medicína moderní doby postavená. Vždyť ne nadarmo se stále říká, že slovo léčí.

Kniha vznikla právě ve spolupráci s někdejším primářem ORL v nemocnici Motol Jaromírem Astlem, s nímž Michal Vaněček postupně navazoval spolupráci, jež se vyvinula ve velké přátelství. Jak by také ne – jejich názor na zásadní životní hodnoty se totiž neliší. A oba mají potřebu sdělovat, využívat informace a názory k tomu, abychom se my všichni dokázali lépe domluvit, poučit, abychom uměli nalézat východiska. Hovory R jsou určeny pro dočasné obyvatele nemocnic k jejich povzbuzení i rozptýlení. Oceňují je ale i ti, kteří se snaží najít sami sebe poté, co se ocitli v určité kritické zdravotní či životní situaci. Jednotlivé kapitolky úsměvnou formou přivedou k zamyšlení i čtenáře, jimž přijde publikace do ruky zcela náhodou.

Večer v Boscolu to potvrdil. Povídání obou prestižních manažerů a odborníků zacílilo na filozofii života, na význam informací, prognóz, i na zdravý životní styl, na roli lékaře v dnešní uspěchané době, na jeho možnosti, povinnosti, i potřeby pacienta. Vzneseno bylo mnoho a mnoho otázek, na něž oba protagonisté upřímně odpovídali.

Michalu Vaněčkovi jsem posléze položila ještě dvě další:

Napsal a připravil jste řadu publikací pro děti, pacienty v nemocnicích i pro ty, kteří mají rádi informace a zajímavosti o historii podnikání v Čechách a českých podnikatelích. To je dost velký záběr k tomu, že sám jste spolumajitelem velké IT firmy a člověkem, který zápasí s časem. Proč tedy zrovna literatura? Koníček, který je na čas mimořádně náročný…

„Proč literatura? Možná právě kvůli tomu boji s časem. Všichni s ním zápasíme. Knížky nám umožňují čas zastavit, zakonzervovat, podobně jako film nebo fotografie.
Rád píšu knížky nebo, u těch odborných, se starám o to, aby vyšly. Celkově jsem jako autor nebo producent stál u zrodu padesáti titulů. Ať to byly knihy nebo audionahrávky.
Mám rád knížky, protože je to stopa v čase, která tady po nás zůstane. A knížky přežijí všechny digitální záznamy. To říkám, i s jistou lítostí, jako „ajťák“.“

Váš životní příběh je příběh také o tom, jak člověk překonal zdravotní hrozbu a sám v sobě našel sílu zvítězit. V knize Hovory R se zamýšlíte nad vztahem lékař a pacient, protože jste si sám na vlastní kůži potvrdil, že právě tento vztah není u nás úplně ideální a bylo by dobré ho upravit (slovo léčí). Mnozí souhlasí s názorem, že vztah lékař-pacient odráží velmi citlivě stav společnosti v ČR, o níž se stále častěji hovoří jako o společnosti nemocné, v níž nefungují některé hodnotové principy. Souvisí to i s podmínkami pro kultivaci podnikatelského prostředí, byrokracií, legislativou, nedostatkem času naslouchat. Co by podle vás pomohlo tento stav řešit? A je to vůbec řešitelné? Nesouvisí to tak trochu i s manažerským uměním zvládat nezvládnutelné?

„Když jsem byl na vojně, to bylo někdy v roce 1987, tak jsme tam vedli filozofické debaty, že takový vojenský útvar je vlastně malým modelem celé společnosti. A moc hezký model to tehdy nebyl. A ti samí lidé tady povětšinou ale pořád žijí s námi. Společnost je taková, jací lidé ji tvoří. A změnit vše, co je nějak pokřivené, trvá několik generací. Víte, ono řešitelné je všechno, ale z historie taky víme, že když někdo přišel s řešením, ať už bylo jednoduché, rychlé, nebo konečné, nepřineslo to nic dobrého.
Asi nezbývá nic jiného, než tu kultivaci začít provádět každý sám za sebe, a v oblasti, kde může něco ovlivnit. Proto jsme taky třeba v rámci nadace T-SOFT ETERNITY dělali některé projekty, knížky, od nichž si slibujeme, že něco mohou změnit. Nebo aspoň přimět lidi, aby se na chvilku zastavili a zamysleli se nad problémy, o nichž třeba neměli ani tušení.
Naše naivita je bezbřehá, takže v tom asi budeme soustavně pokračovat.“

pro ČMA  vitaPR, Eva Brixi