Jsme málo hrdí na českou kvalitu

Marta Nováková

Skutečnost, že pondělní rána jsou náročná, vám potvrdí množství článků, které na vás pod tímto heslem vyskočí v internetovém vyhledávači. Osobně se mi osvědčilo zahájit nový týden rozhovorem pro náš časopis. Inspirativní lídři, plní pozitivní energie mě dokáží příjemně naladit na celý den i pracovní týden. Energie a přímočarost, která ovšem jde ruku v ruce s empatií, v případě Marty Novákové prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu, byla zdravě nakažlivá. Marta Nováková pochází ze Slovenska, na její češtině to však nepoznáte. Funkci prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu vykonává s maximálním nasazením, ačkoliv jde o funkci nehonorovanou. Zároveň je majitelkou a stále řídí ostravskou IT firmu U & Sluno, která poskytuje služby českým obchodním řetězcům, mezi její zahraniční klienty patří i floridský Disneyland. Pokud Martu Novákovou máte možnost vidět v akci, je vám jasné, že ocenění Manažerka roku 2016 získala naprosto zaslouženě. Marta Nováková boří mnohé stereotypy o ženách ve vedení, o kterých se traduje, že ztrácí ženskost. Obléká se velmi elegantně, navzdory nevytopené kanceláři absolvovala rozhovor v šatech s krátkým rukávem, zatímco já jsem seděla schoulená v bundě a džínách. Marta Nováková je matkou dvou synů, užívá si role babičky a relaxuje u sportu či návštěvou opery. Boří i tradiční výzkumy o ženském podnikání, které zmiňuji v rozhovoru s Kateřinou Bečkovou, vystudovala Vysokou školu báňskou – obor informační technologie.

Náš rozhovor se týkal témat, která hýbou společností a věnují se jim média, ale není na škodu se na ně podívat z jiného úhlu pohledu či přímo z nadhledu. Co si paní prezidentka myslí o Průmyslu 4.0., dvojí kvalitě potravin či sdílené ekonomice? A závěr samozřejmě patřil ženám a podnikání.

Svaz obchodu a cestovního ruchu je nezávislým a dobrovolným sdružením asociací, aliancí, družstev a firem podnikajících maloobchodně či velkoobchodně v gastronomických, ubytovacích a dalších službách. Zastupuje přes 6 000 podnikatelů vytvářejících až 500 000 pracovních míst. Je druhým největším zaměstnavatelským svazem v ČR.

 

Paní prezidentko, hodně se hovoří o tématu Průmysl 4.0. či Společnost 4.0., Váš Svaz nabízí rovněž seminář na téma Manažer 4.0. Jaký by tedy Manažer 4.0. měl být?

Témata související s Průmyslem 4.0 či Společností 4.0. vnímám primárně jako politická, která jsou na pořadu dne v souvislosti s nadcházejícími volbami. Společnost jako taková vývoj technologií musí reflektovat a podnikatelé rovněž. Dnes bude tripartita projednávat zprávu pracovního týmu, který je pověřen projektem Společnost 4.0. K vzniklému materiálu jsem kritická, protože pouze z jednotlivých rezortů posbíral témata a úkoly, celkem asi 226, o rozsahu s nadsázkou řečeno od Šumavy k Tatrám, aniž by jednotlivé úkoly nějak kategorizoval. Dokument nemá ani strukturu, ani strategickou vizi. V realitě českého politického života žádná strategie není dlouhodobou strategií, protože i když se vláda udrží celé jedno čtyřleté volební období, tak její skutečná doba vládnutí jsou pouze roky dva. To je opravdu jepičí život. Do tohoto prostředí je nemožné implementovat nějakou zásadní strategii, která vyžaduje konsenzus napříč politickým spektrem. Technologie zde budou, ať už o nich budeme mluvit či nikoliv a management se tomuto trendu bude muset přizpůsobit. Dnes si již život bez chytrého telefonu nedokážeme představit. Já upozorňuji i na možnost zneužívání dat a narušování soukromí, na aspekt tzv. „velkého bratra“. Měli bychom se zamyslet nad mírou, do které umožníme technologiím proniknout do našeho soukromí.

Jaké strategické cíle postrádáte?

Nemusím být konkrétní a vyjadřovat se k nějaké oblasti, začnu ze všeobecného pohledu. Domnívám se, že elementárním postojem při tvorbě jakékoliv legislativy by měla být reflexe současného stavu. Mluvily jsme o technologiích, tak se nabízí přístup „digital by default“ nebo „digital friendly“. Nemůžeme hovořit o konceptu Společnost 4.0., pokud zároveň přijímáme zákony, které elektronickou výměnu dat zakazují. Pokud Sněmovna nepřijme tento princip, který promítne do zákonů včetně pozměňovacích návrhů, tak prostě nemá cenu dále o konceptu Společnost 4.0. ani debatovat. Tento schizofrenní postoj vyplývá z toho, že na jedné straně se o věci mluví jako o politickém tématu, na druhou stranu přijímáme legislativu, která dotyčné trendy přímo zakazuje. Sdílení dat i v rámci jednoho rezortu je problematické. Státní správa a politici by především digitalizaci neměli překážet!

Dalším aktuálním trendem, kterým se v rámci působení na Svazu obchodu a cestovního ruchu zabýváte, je dvojí kvalita potravin. Jak vnímáte toto téma?

Vidíte, uvedla jste další příklad tématu, který se stal politickým. Evropa je skutečně dvojrychlostní. Nové země jsou chudší, staré země jsou bohatší. To je realita a ta se odráží v přístupu k novým trhům. Souhlasím s paní komisařkou Věrou Jourovou, že se jedná o klamání spotřebitele. Pokud výrobek vypadá stejně v Německu jako u nás, tak by měl být stejného složení. Nelze všechno řešit normami na celoevropské úrovni. Vezměme v potaz i skutečnost, že některá lokální specifika existují a výrobci se jim přizpůsobují. Používají se dostupné lokální suroviny, což je ekologické a zároveň vyhovující pro lokální chutě. Tyto výrobky nejsou škodlivé ani závadné. Vlastně ani neumíme říci, zda je kvalita vyšší či nižší. Byrokratická omezení nepomůžou. Mimochodem, obchodníci začali identifikovat rozdílné potraviny od roku 2004, od vstupu do EU. A opět trochu nadhledu. Celkový počet zjištění odlišné kvality je zanedbatelný. Průměrný supermarket má na skladu 12 000 položek, možná 200 výrobků by se mohlo týkat jiné složení a účinná složka je nižší u pár produktů. Jako poslední bod k tématu mne napadá otázka, zda je český spotřebitel opravdu ochoten platit vyšší cenu za jiné složení? Spotřebitel by však neměl být klamán, a to může být v případě, že výrobky vizuálně a názvem vypadají identicky.

Sdílená ekonomika a nové služby představují další nový trend doby. Jak se Svaz staví k těmto veřejnost velmi polarizujícím tématům?

Touto otázkou se vlastně vracíme zpět k tématu Průmysl 4.0. a otázce technologií. Technologie jednoznačně předhánějí všechny existující regulace. Tyto služby existují ve dvou rovinách. Jedna rovina je občanská, jedná se o občanskou a občasnou výpomoc a nejedná se o podnikání. Druhá rovina je podnikání za účelem výdělku, které by mělo podléhat pravidlům. Ne vždy lze od sebe tyto dvě roviny snadno odlišit. Dnes je podnikání neskutečně svázáno různými regulacemi a předpisy. Vezměte si povinnosti poskytovatele ubytovacích služeb, které vypsané vyjdou na několik stran. V okamžiku ubytování přes airb’nb žádné povinnosti neplatí. Měla by stejná regulace platit jak pro případ výpomoci, tak pro případ výdělku? A pokud regulace, poplatky, hlášení, kontroly atd. zavedeme, jak dlouho bude trvat, než poskytovatelé vymyslí nějaké nové řešení? Na druhou stranu dopady nelze bagatelizovat. V Praze došlo k nárůstu cen nemovitostí asi o 24 % a Praha 1 má 22 000 ubytovacích míst, která nepodléhají žádné regulaci. Našimi členy jsou poskytovatelé služeb, kteří musí všechny povinnosti a regulace dodržovat. Co takhle zamyslet se nad tím, zda všechny předpisy jsou relevantní a zda je taková vysoká míra regulace nutná pro všechny? Pojďme se podívat nejdříve na analýzu veškerých existujících předpisů. Paralela s taxislužbou a Uberem se nabízí sama. Na jedné straně nadměrná regulace, na druhé straně žádná a pak se nedivme, že dochází k fyzickým střetům mezi dvěma skupinami na parkovištích. Státní správa vždy tahá za kratší konec, není schopna se přizpůsobovat rychlému vývoji. Myslím, že je důležité začít diskutovat o tom, jak nové trendy a chování spotřebitelů ovlivní ekonomiku naší země. Nová generace Z již nechce auta vlastnit, chce je sdílet. Některé ekonomiky, jako ta naše česká, jsou přitom na automobilovém průmyslu závislé.

Byrokracie a její nadměrná zátěž se stala evergreenem různých setkání manažerů a podnikatelů, sama jste toto téma zmínila při přebírání ocenění Manažerka roku 2016. Co lze dělat?

V Evropské unii a zejména v nových členských zemích vnímám obrovský tlak zemědělsko-potravinářského komplexu na obchod jako takový. Snahou je maximálně obchod regulovat. Příčiny vedou až do období předstupních rozhovorů do EU, kdy se stalo, že došlo k formulaci dotační politiky do zemědělství,, která bohužel nenastavila vhodnou podporu pro malé rodinné farmy, které nota bene u nás historicky nebyly – socialistické JZD byly částečně restituovány a transformovány na velké zemědělské podniky Ne vždy je ovšem efektivita velkých podniků srovnatelná. S kampaněmi „kupujte české zboží“, „zahraniční zboží není kvalitní“ musíme být opatrní. Tzv. vyšetřování z pohledu „infringementu“ (narušení trhu) již probíhá v Maďarsku nebo Polsku, kde legislativně nařídili obchodníkům primárně nákup domácí produkce. Situace v ČR je dnes opravdu vyhrocená, neprospívá to ani výrobcům, ani obchodníkům, ani spotřebitelům. Za skutečnost, že v České republice je malá hrdost na to, co je české, si můžeme sami. Po revoluci jsme všechno zahraniční a západní až nekriticky obdivovali a nyní se snažíme byrokratickými opatřeními nastavit zákazníkovu mysl, že vše české je kvalitnější. V některých případech to pravda být může, jindy nemusí. Chybí státní osvěta k češství, kterou regulace nevytvoří. Nařízení, kolik procent zboží v obchodě musí pocházet z České republiky, přičemž se stále mění definice českého výrobku není řešením problému Jako východisko vnímám a doporučuji dlouhodobou celospolečenskou edukaci českého občana/zákazníka, aby sám poznal a vyžadoval vyšší kvalitu. Hrdost na národní produkty musíme budovat jinak než legislativou. Proč u nás nemají firmy vyvěšené české vlajky i ve dnech, kdy není státní svátek? Ve Švýcarsku, v Norsku je to běžné. A my se tuto chybějící hrdost snažíme suplovat různou legislativou, například omezením otevírací doby o státních svátcích. Navíc jenom pro některé obchody a některé svátky. To je další příklad nesystémové zbytečné regulace a pro občany navíc velmi zmatečné a nepochopitelné.

Jste úspěšnou podnikatelkou, držitelkou mnohých ocenění. Existuje podle Vás rozdíl mezi mužským a ženským podnikáním?

Dlouho jsem věřila, že nikoliv. Ale můj pohled byl dán mými zkušenostmi z IT prostředí, kde jsem obklopena muži. Stále věřím, že v podnikání jsou podstatné schopnosti. Po příchodu do funkce prezidentky jsem si uvědomila, že genderový aspekt je také důležitý. Ale opět jsem proti regulacím a nařízením, ženské podnikání, a především účast žen v politice, ve státní správě je potřeba podporovat koncepčně a dlouhodobě. A tak můj závěrečný apel bude věnovaný ženám: „Více si věřme, nepodceňujme osobní marketing a nebojme se jít do věcí, které se zdají nemožné.“

 

Zdroj: Czech and Slovak Leaders