Jaké jsou brzdy inovací v ČR?

O tom hovořili přední čeští manažeři a členové ČMA u příležitosti MSV v Brně

.

Slovo inovace vstoupilo do běžného, každodenního slovníku českých manažerů a podnikatelů jako samozřejmost, o níž se však mluví ne vždy s nadšením, ale spíše s kritickými připomínkami. A právě na to, jaké jsou dnes brzdy inovací, se ptali zástupci České manažerské asociace svých členů, špičkových odborníků, šéfů velkých i menších firem, z nichž řada obdržela významná ocenění v prestižní soutěži Manažer roku.

Co tedy reprezentuje jejich názory? Výsledkem ankety je nespokojenost se současným stavem inovací, s rychlostí a podmínkami změn, které by se měly v české ekonomice odehrávat.

Podle Bořivoje Kačeny, předsedy představenstva Společnosti pro rozvoj silniční dopravy je to lenost, zejména mladší generace, vymýšlet něco nového. „Mladí se většinou více zamýšlejí nad tím, jak zdůvodnit, proč něco nejde.“

Poněkud opačné stanovisko má Edita Šimáčková, která v nedávné minulosti působila na přední manažerské pozici v sektoru výrobního družstevnictví: „Hlavní brzdou inovací je těžkopádná a složitá legislativa. K dalšímu důvodu patří někdy neochota riskovat. Proto bývají ve firmách autoři inovací převážně mladí zaměstnanci.“

Generální ředitel společnosti Linet Zbyněk Frolík, jehož firma na inovacích vyrostla, k tomu sdělil: „Já vnímám jako brzdu inovací určitou pohodlnost a nízkou dravost českých podnikatelů a manažerů. Další brzdou je nedostatek použitelných výstupů akademiků v praxi a obecně spolupráce akademické a podnikové sféry v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Akademická sféra je motivována v produkci publikací a ne v hledání  smysluplné spolupráce na projektech, které reálně zvyšují konkurenceschopnost podniku, potažmo České republiky. Chybí i důraznější marketing prospěšnosti inovací a efektivní řízení státní podpory směřující do soukromé sféry, tam, kde to opravdu nese nebo ponese s velkou pravděpodobností vyšší ziskovost podniků, lepší exportní výkonnost.“

Zuzana Ceralová Petrofová, generální ředitelka firmy Petrof, vnímá proces inovací a tvoření nového jako neodlučitelnou součást činnosti každého soudobého výrobce, který se chce udržet na trhu. Jako problematické vidí nové návyky zaměstnanců související se zjišťováním novinek na světových trzích. Technology učí proto firma lépe komunikovat, mají za úkol vyjíždět s obchodníky do zahraničí a vyhledávat alternativní příležitosti v nákupu, využití nových technologií, sledovat konkurenci, ale rovněž efektivněji pracovat v internetovém prostředí. Sama k tomu podotkla: „Inovace produktu se nemůže odehrávat v jediné hlavě. Jde nutně o souhru vysoce kvalifikovaného týmu. Proto jsme v naší firmě týmy vývoje, technologie, konstrukce a produkt managementu, které byly dříve odloučené, soustředili do společných prostor, aby docházelo k maximálnímu sdílení a předávání poznatků, nápadů a nový produkt byl konstruován uceleněji, předešlo se zdržením při výrobě prototypů či finančním výdajům navíc.“

Generální ředitel Českého porcelánu Dubí Vladimír Feix si o potížích s inovacemi myslí toto: „Jakousi brzdou ve výrobkové inovaci je a bude nedostatek vyučených modelářů, poněvadž klasické učňovské školství se rozpadlo, a záměr, že každý učeň je také student s maturitou, se zprofanoval, neboť absolventi nejsou ani plně hodnotnými maturanty ani kvalifikovanými odborníky. A co dodat k technologickým a strojním inovacím? Zrušením Výzkumného ústavu jemné keramiky skončil technologický výzkum i výroba nových strojů a zařízení pro naše odvětví, neboť ústav měl vybudované realizační dílny a byli jsme s ním v úzké spolupráci. Dodnes používáme český patent tohoto ústavu na dekorování zboží, který desetinásobně zvýšil produktivitu práce. Zajímavá je i skutečnost, že patentový princip v naší zvláštní dílně je neznámý pro západní výrobce, jejichž stroje pro tento účel jsou velké, těžké a také drahé a neumějí to, co stroje vyvinuté v bývalém Českém výzkumném ústavu. Všechna strojní zařízení tak, stejně jako my, musí české porcelánky kupovat v zahraničí.“

Jan Pirk, přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny, se domnívá: „Největší brzdu inovací spatřuji v mnohých zákonných předpisech, jimiž se zařízení jako IKEM musí řídit. Často jdou právě proti možnostem inovovat, zlepšovat a objevovat nové příležitosti.“

Jaromír Hájek, výkonný ředitel LeasePlan Česká republika komentoval problém následovně: „Inovacím jistě neprospívají tři faktory. Stát by měl k inovacím vybízet. Ale chybí tu z jeho strany podpora. Aby se inovacím opravdu dařilo, je třeba být v těsném kontaktu se špičkami oboru, sbírat inspiraci a poučení v zahraničí. A samozřejmě je zde také faktor generační. Starší generace zastávají konzervativní postoje a novátorské přístupy tak nemají prostor se v plné šíři uplatnit.“

Podle Františka Kulovaného jr., ředitele BAEST Machines & Structures, je složitá situace v inovacích daná tímto faktorem: „Brzdu vidím ve strnulosti většinové populace. Je změny buď neschopná, nebo ji v horším případě odmítá. Překročit paradigma vládnoucí ve společnosti znamená pustit se do neznáma. Zůstat v něm ale pak představuje mrhání aktuálními možnostmi, které svět nabízí.“

„Klíčem k tomu, aby inovace prostupovaly businessem i běžným životem, je efektivní využití výzkumných center, která by měla být místem transformace, kde se stávají výrobní podniky a vědci seriózními partnery,“ vysvětlil Vladimír Velebný, jednatel a zakladatel CONTIPRO Group. „Jedině tak mohou být uvedeny nové poznatky, respektive inovace do života. A s tím souvisí také podpora středních i velkých podniků se sídlem v České republice, ať už jde o budování mezinárodních distribučních sítí, získávání povolení a licencí, zavádění nových technologií nebo finanční pobídky srovnatelné s těmi, které poskytuje ČR zahraničním investorům.“

Jiří Rosenfeld, generální ředitel Slovácké strojírny, se vyjádřil pragmaticky: „Pokroku, zavádění inovací brání sklouzávání ke kopírování jiných nebo vylepšování stávajících parametrů výrobku i výrobních technologií. Aby inovace uspěly a přinesly ovoce, potřebují také uzrát, ale zákazníci jsou netrpěliví a často sáhnou po řešení, která přinášejí viditelný a rychlý finanční výnos. Schází také technici obdaření invenčním myšlením. A poslední brzdou je neochota rozvíjet na první pohled nevýdělečnou činnost v rámci sériové i zakázkové výroby.“

.

O všech těchto aspektech hovořila padesátka šéfů velkých i menších firem 14. září na brněnském výstavišti u příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu. Shodli se na tom, že české firmy čekají velké výzvy ekonomické, technologické, organizační i v oblasti lidských zdrojů. V ČR je největší podíl průmyslové výroby na hrubou přidanou hodnotu v Evropě, činí 25 % a měla by stoupat. Jsme-li polovinou průmyslové výroby závislí na SRN a tento trend chceme držet a zvyšovat, musí být česká ekonomika kompatibilní s řešením Industrie 4.0., čtvrtou etapou průmyslové revoluce, protože v Německu je to vládnou vytýčená priorita. Čeští manažeři v anketě potvrdili fakt, že inovace ve výrobě budou muset být průběžné a vyžádají si velké investice, jež technologickou revoluci nastartují. V jejím rámci se budou integrovat veškeré výrobní, obchodní a ekonomické procesy na principu distribuovaných znalostních systémů. Bude to proces propojování týmů, které povedou osobnosti, jimž bude dána důvěra. Potenciál pracovišť se bude měnit z pohledu konkurenceschopnosti a základem bude interdisciplinární myšlení.

.

Výsledky ankety mezi TOP manažery komentoval Tomáš Macků, ředitel výzkumu a komunikace výzkumné agentury IPSOS, takto:

„Není překvapením, že dlouhodobě mezi hlavní bariéry rozvoje a tudíž i mezi brzdy inovací patří legislativa, systém dotací, čili překážky, se kterými manažeři už dlouho bojují. A nutno říci, že mnohdy neúspěšně, to pak může i ovlivnit chuť dál inovovat. Z výpovědi šéfů je dále je patrné, že pro firmy je nejefektivnější spoléhat na sebe samotné a mít k tomu  ty správné lidi, to bývá ale mnohdy problém.“

.

Prezident ČMA Pavel Kafka vystihl současnou úlohu manažerů v nastupující éře 4. etapy průmyslové revoluce těmito slovy:

„Rozvoj techniky a technologií už nějakou dobu není lineární. Stojíme na prahu kvantových skoků ve třech oblastech :

  1. informační a komunikační
  2. biotechnologie
  3. nanotechnologie.

Oblast informační a komunikační má zdaleka nejširší dopady a zřetelně je to aktuálně vidět v průmyslu. Reálný a virtuální svět se propojují ve zcela nové podobě vztahů člověk, stroj, výrobek.

Úkolem manažerů je uvědomit si dopady tohoto vývoje, jeho šance, ale i rizika vyplývající z případného „ zaspání“.

Bohužel jako společnost usínáme na vavřínech relativního blahobytu. Přerozdělování má přednost před tvorbou hodnot. Naše konkurenceschopnost  se nezlepšuje. Přidaná hodnota na našem vývozu dokonce klesá. Nároky ve školství se snižují. Tváří v tvář novým rizikům se my i Evropa musí vzbudit. Když toho nejsou schopni politici, musí být aktivnější manažeři.“

.

Jiří Kuliš, generální ředitel Veletrhy Brno, na setkání manažerských osobností uvedl, že si váží názorů, které se vztahují k nastupující 4. etapě průmyslové revoluce, i když přesně nelze definovat, o co všechno v budoucnosti přesně půjde. Jedním z pilířů, k nimž se lidstvo bude muset obecně přiklonit, je také udržitelnost, a právě toto téma by mělo být nosným na konferenci, již společně ČMA a Veletrhy Brno chystají v roce 2016.

O světovém trendu udržitelnosti v kontextu s klesající konkurenceschopností České republiky hovořil prezident ČMA Pavel Kafka. Podotkl, že například v Polsku či Maďarsku se problematice udržitelnosti aktivně věnuje daleko více firem, než u nás. Nejen proto ČMA chystá významný dokument, který hodlá ještě letos představit vládě České republiky. Přední manažeři v něm představí vizi pro českou ekonomiku do roku 2050, k tomu se chystá na půdě ČMA bohatá diskuze v podobě kulatých stolů.

Jan Wiesner za Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR připomenul, že praxe šíření pozitivních zpráv se také odvíjí od popularizace příkladů výjimečných lídrů. Proto považuje za nanejvýš prospěšné, aby již nyní přicházely návrhy na další nominace do soutěže Manažer roku 2015.

Bohdan Wojnar, člen představenstva Škody Auto, vysvětlil, co přinese rozvoj nových technologií do pracovního světa. Jak budou působit na vznik a zánik profesí a jak nezbytné bude umět se rekvalifikovat. Adaptovat na změny bude muset být normální. Svět rovněž směřuje k zániku nekvalifikované práce. Bude potřeba rozvíjet nové formy učení se.

Emeritní rektor VUT Brno Petr Vavřín upřesnil, že 4. etapa průmyslové revoluce v plné síle vypukne u nás nejdříve za 15 – 20 let a dotkne se celé společnosti, nejen průmyslu, a zasáhne do všech oborů včetně například kyberbezpečnosti. Největší složitostí bude sehnat správné odborníky na nové pracovní pozice, jež vzniknou díky technologiím, jež se začnou vytvářet. Tomu by mělo odpovídat vzdělávání lidí, školství je však stále velmi pozadu za celospolečenskou potřebou.

Diskuze poté naznačila, že místo přemýšlení o nových způsobech, jež povedou k prosperitě ekonomiky a celé společnosti, vládne stále úřednický šiml a všichni se podřizujeme neuvěřitelnému úřednickému molochu. To brzdí také inovace a pružné myšlení stejně jako špatná a nepřehledná legislativa, která ničí flexibilitu a bere lidem chuť do práce. Společnost trestá ty, kteří se odhodlali na sebe vzít riziko namísto toho, aby je povzbudila a dodala odvahy. Bořivoj Minář, jednatel firmy Contechin a viceprezident HK ČR, na závěr sdělil, že čeští průmyslníci jsou nejlepší na světě, a to díky vlastnostem a schopnostem, které vypovídají o přesvědčivosti, kreativitě a umu vyřešit nejeden problém. Tím spíše by se měli i v rámci profesních společenstev propojit ke společnému boji proti největší brzdě inovací – úředníkům.