Jaké byly začátky a co naznačilo čtvrtstoletí

„Pamatuji se na to přesně, proč a za jakých okolností asociace vznikala, nebyla to také jednorázová záležitost, ale řada setkání, jednání, i divokých diskuzí,“ zavzpomínal s jiskrným úsměvem ve tváři a neznatelnou nostalgií Bořivoj Frýbert, čestný prezident České manažerské asociace na začátky, které provázely založení ČMA před 25 lety. „Pamatuji se i na ten žižkovský hotel v centru Prahy, kde jsme se poprvé sešli,“ řekl ještě a pak se už věnoval souvislostem, které bylo třeba připomenout.

IMG_6018

Bořivoj Frýbert, jeden ze zakladatelů ČMA

„Byli tam Jiří Stýblo, František Jezdinský, a ti měli výborné kontakty na lidi, kteří se řízením podniků a organizací zabývali, kteří stáli v jejich čele, pohybovali se v prostředí vysokých škol, a jako my rozeznali, že nastává nová doba, kdy bude potřeba se hodně učit. Čas nesl velké výzvy – cítili jsme, že řízení jako takové bude potřeba hodně vylepšit, zkultivovat a postavit na nové základy. Málokdo tušil, jak.  A tak jsme hledali. Věděli jsme, že to bude právě management, který ovlivní chod české ekonomiky, aby dokázala reagovat na nové podmínky, na rozvíjející se trh, na zásadní aktuální požadavky mezinárodního obchodování.  Bylo potřeba uchopit nové skutečnosti a učit se je hodnotit, zvládat a vytvořit cosi, co nám všechny tyhle iniciativy a potřeby pomůže formovat. Výsledkem byla Česká manažerská asociace, která však prošla několika etapami utváření, po řadě debat, názorových střetů.“

Jiří Stýblo, muž, který stál mnoho let v čele ČMA jako výkonný ředitel, a nestor v prosazování vědeckého řízení firem, k tomu dodal: „Věděli jsme však jedno: je nutné mít platformu, kde se budou řešit palčivé otázky a nacházet východiska k nově pojaté manažerské práci, toužili jsme po vzdělání v tomto směru i zkušenostech navzájem. Ovlivněni jsme byli revoluční dobou, i určitými názory osobností, které byly tzv. uklizeny do ústraní a nesměly působit ve svých pozicích, anebo pracovaly například v podnicích zahraničního obchodu.“

A Bořivoj Frýbert ještě doplnil: „Já jsem měl to štěstí, že jsem pracoval hodně s Japonci a měl jsem například možnost projít významným školením o řízení firem, znal jsem zásady managementu v cizině, velmi dobře jsem si uměl určit, v čem jsou „kapitalisté“ před námi a co bychom mohli od nich převzít, aplikovat, okoukat. Bylo to velmi užitečné, dokázal jsem tím pádem i trochu předvídat, jak se manažerská profese u nás bude muset posunout směrem k vědeckosti i pragmatičnosti.  Dokázal jsem i pochopit, proč se vedou takové či onaké diskuze nad tím, koho by asociace měla sdružovat, zda jen zástupce firem, zaměstnavatelů, nebo pouze osobnosti.  Chtěli jsme mít své zastoupení v Tripartitě, účastnit se ekonomického dění v plnohodnotných souvislostech, prostě chtěli jsme mít vliv na to, co se v českém hospodářství děje.“

Naznačil, že řada jednání byla zcela bezvýchodných, názory se tříštily a bylo jasné, že do čela ČMA je nutné hledat lidi akční, kteří dají asociaci směr, zformulují strategii, a budou se jí řídit, získají další členy, kterým bude záležet na tom, jací manažeři zasáhnou do dějin České republiky, nejen ekonomiky. A podařilo se. Brzy ČMA ukázala ostatním, že má povzbudivý průkopnický program, který se stal zajímavým pro další a další členy.

Co měly předchozí citace naznačit? Měly být připomenutím pěkného setkání nejen pamětníků založení České manažerské asociace, kteří se sešli 10. prosince 2015 vpodvečer v prostorách Kooperativy pojišťovny, člena ČMA, a s chutí se vrátili v myšlenkách o čtvrtstoletí zpět. Pozvaní byli všichni členové orgánů asociace za celou dobu jejího trvání. Vzpomínali nejen současný prezident Pavel Kafka nebo výkonný ředitel Ivo Gajdoš, který založil a vede zároveň nejstarší regionální klub ČMA, ten Pražský. Vzpomínali všichni, bylo nač.

Ale koho uvést, aniž se jméno jiného opomene? Snad tedy alespoň pár jmen, která k ČMA nezastupitelně patří: výše uvedení Bořivoj Frýbert, Jiří Stýblo, Ivo Gajdoš, také vizionář Antonín Jirásek,  a jak jinak než  František Jezdinský. Ten se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, ale všem nám poslal krásná slova, z nichž pár řádek pro potěšení i zamyšlení uvádíme:

„Jako jeden ze zakládajících členů asociace s uspokojením sleduji její činnost a rád zjišťuji, že její etické, kultivační, vzdělávací a společenské cíle, které jsme před 25 lety vytyčili, se postupně naplnily a ve svých hlavních obrysech platí dodnes.

Její založení nebylo nahodilé, ale bylo vyvoláno společenskou potřebou výrazně ovlivněnou politicko-hospodářskou situací u nás, malou zkušeností velké části nových hospodářských vedoucích, kteří se teprve učili stát se manažery, jejich nízkou prestiží a nevalným společenským postavením zděděným po direktivním způsobu řízení.

Nastala potřeba vytvořit nezávislou organizaci, která by jim poskytla nezávislou pomoc a kde by si mohli ujasňovat společná stanoviska. Asociace byla tedy založena těsně po Sametové revoluci z iniciativy skupiny ekonomických odborníků, praktiků, učitelů a posluchačů managementu…

Postupně také přesvědčovala veřejnost, že management je tvůrčí činností a manažerem by měl být vzdělaný, odborně zdatný profesionál, který nejenže úspěšně řídí svěřenou organizaci, ale nese i svůj podíl společenské odpovědnosti…

Význam asociace netkví v množství jejích členů, ale v jejich aktivní spolupráci. Zájem členů přechází z velkých vědeckých a teoretických akcí na odborné informace praktického rázu. Tomu nejlépe vyhovují činnosti klubů. Určitě by se postavení asociace zvýšilo, kdyby se z některých členů a zájemců Klubu Manažerů roku ustavila skupina, která by pro předsednictvo asociace připravovala kvalifikované připomínky a iniciativní návrhy.“

To potvrdili i další účastníci setkání. Například Bořivoj Frýbert ještě naznačil, že by se měla obnovit činnost skupiny expertů, kteří by iniciovali a tvořili analýzy toho či onoho problému, jenž brzdí pokrok ve firmách i organizacích. Podle společenské objednávky by vypracovávali stanoviska a návrhy řešení, a to tak, aby základem byly argumenty, tedy čísla a komentáře. Ty by se měly podílet na hledání východisek. Takové podklady by se rovněž měly medializovat, měla by se vést svižná, praktická diskuze a skutečnosti by se měly rychle měnit na základě smysluplných rozhodnutí. Pružněji by se pak třeba řešilo to, co firmy a celá ekonomika potřebují. A to špičkoví manažeři dobře vědí. Jde jen o to jejich názory, podněty a informace správně využívat a s výstupy odpovědně nakládat. Tak, aby docházelo ke změnám v ekonomice, k podpoře a kultivaci podnikání bez překážek a byrokracie.

Prezident ČMA Pavel Kafka poznamenal: „Každá doba chce od ČMA určitou redefinici, a tedy i ČMA potřebuje redefinovat, potřebuje se změnit, aby si udržela svoji atraktivitu. Jde zejména o omlazení našich řad, a jak je vidět, mladá generace hledá i trochu jiný program, než vyhovuje generaci předchozí. Na to musíme myslet a tím se musíme zabývat. Mladí rádi mění svět, i to je třeba mít na paměti. Je nanejvýš nutné uvažovat také v souvislostech s využitím techniky a technologií, které převrací naše životy naruby. Život podlehl globalizaci, mladí žijí zkratkovitě, jinak než my.

Co tedy děláme pro zvýšení atraktivity? Například více prostřednictvím klubů pronikáme do regionů a zintenzivňujeme spolupráci se zahraničím, zapojujeme se do řady aktivit prostřednictvím České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj. Prosazujeme myšlenky o budoucí restrukturalizaci trhu i to, že největší silou, která může řešit planetární problémy a zajistit udržitelný rozvoj, je právě byznys. Uvědomujeme si, že budoucnost velmi závisí na rovnováze finančního, environmentálního a sociálního kapitálu. S naší pomocí se podařilo aktivovat činnost Rady vlády pro udržitelný rozvoj a převést ji pod vedení premiéra.“

Na inspirativním večeru zazněla řada návrhů, jak posunout činnost asociace zase o stupínek výš. Pavel Kafka, který večerem elegantně s šarmem vynikajícího řečníka provázel, slíbil, že se nad tipy, které se diskutovaly, rozhodně zamyslí, a přítomné vyzval, aby mu připravili návrhy osobností – šéfů firem a organizací, s nimiž by začala Česká manažerská asociace od roku 2016 pracovat tak, aby měnila sebe samu.

(pro ČMA vitaPR, Eva Brixi)