Jak je to se štěstím, zvědavostí, manažery

Dvě osobnosti, které se pokusily ostatní seznámit, jak vnímají štěstí. A proč se někteří z nás začínají ptát, jak to udělat, abychom žili spokojeněji, radostněji, a dejme tomu také užitečněji.

Ctirad Hemelík, člen naší asociace, byl prvním řečníkem na půdě Pražského manažerského klubu, jehož hosté se setkali 23. února v Praze v hotelu Clarion. Připomenul některé ze svých aktivit jako je například Nadační fond Šťastné Česko 2016, projekt, u jehož zrodu byla loni také i Česká manažerská asociace. Od loňského května se o Dnu na podporu hrubého domácího štěstí začalo hovořit ne s otazníkem v očích s tím, o jaký šprým že to jde. Princip úvah i aktivit Ctirada Hemelíka včetně je prostý: jako průkopník zdraví, osobního rozvoje a šťastného života se snaží ukázat, že se nám všem nabízí možnost žít smysluplněji, tedy jinak, než nabízí dnes zaběhnuté stereotypy, které i z manažerů „vyrábějí produkty své doby“, tedy lidi nemocné, vyhořelé, nešťastné.  A protože vše souvisí se vším, začal před 14 lety například festivalem zdravého životního stylu Evolution. I zdravá strava či změna návyků nabízí východisko.

Ctirad Hemelík je rovněž vášnivým propagátorem ekologického zemědělství, což komentuje slovy: „Aby měly naše budoucí generace co jíst, aby bylo na čem pěstovat plodiny, potraviny, musí se něco změnit. Současné zemědělství je postaveno na ošetřování polí a plodin hnojivy obsahujícími fosfor. Ten za pár desetiletí dojde, jeho světové zásoby jsou velmi nízké. Proto se musíme učit obdělávat půdu jinými metodami a nespoléhat na to, že to potom nějak dopadne. Musíme si zvykat i na jiný přístup k životu. Nejsou to sebestředné teorie, ale i jasná řeč čísel o možnostech Země, které mají své hranice. Je to o zodpovědnosti za budoucnost, o vizích, jež mají racionální základ.“

Projekt Šťastné Česko odstartoval loni a letos na něj naváže další setkání známých osobností, které budou opět hovořit o tom, co je to štěstí v jejich pojetí a vidění světa. „Naší misí je prostřednictvím zajímavých jedinců komunikovat, co je to vlastně štěstí.  Zároveň měřit, inspirovat a podporovat myšlenky o tom, že základ života štěstí tvoří, a co si pod tím vlastně představit. Štěstí potřebujeme, je potřeba ho hledat a nacházet, uvědomovat si ho a pečovat o ně.“ Štěstí je rovněž úzce propojeno s ekonomickou soběstačností, s podnikáním v regionech, s komunitami lidí, kteří si vycházejí vstříc. Má mnoho podob, dokonce se mu dá vyučovat. Jde především o to, aby se rozpoutala diskuze, aby se lidé zamýšleli, co to štěstí je, jaké může mít podoby a co mohou udělat k tomu, abychom byli navzájem více šťastni.  Čím dál více z nás je totiž nešťastných a někteří ostře cítí, že je potřeba to změnit. Hledání cest je na obzoru.

Ing. Vladimír Synek, CSc., je odborník, který se věnuje neuroekonomice a problematice sociálních systémů, tedy také firem. Jeho vstup se jmenoval Mýty v řízení a halucinace mocných. Jako majitel slovenské firmy Ministerstvo štěstí s.r.o. se provokativně pasoval do role ministra. I to mu posloužilo k tomu, aby přivedl pozornost k tématům, které cítí, že je nanejvýš vhodné komunikovat. To proto, že se život lidí dostal do bludného kruhu, do zajetí lží a polopravd, kdy většina z nás bere určitá doporučení, zvyklosti či pravidla jako daná netuše, že jde o pomyslné obruče, které z většiny dělají poslušnou masu, jež se dá dobře ovládat. A to jen proto, aby sloužila – ostatně, na tom není nic nového. Problém je v tom, že lidé v zajetí systému poslušnosti ztrácejí soudnost, zvídavost i zvědavost, jsou pasivní. Podléhají informacím, které je mají utvrzovat v nastoupené cestě.

Systém vzdělávání je jak na Slovensku, tak v Čechách tomuto trendu plně nápomocen. Nedává prostor k tomu, aby lidé přemýšleli, učili se a tvořivě pracovali s informacemi.

Vladimír Synek se zabýval například úlohou manažerů ve firmách, motivací k tomu být na jmenovaných postech. Zdůraznil, že to, co píší odborné knihy o významu managementu, jsou  holé a překonané nesmysly, které odporují  potřebám života firmy. Je prokázané, že fírmu jako sociální komunitu nelze řídit jen na základě rozumu, ale že daleko více je třeba zapojit emoce. Dosavadní teorie řízení se ukazují jako nevyhovující. Z pasivního občana nelze vytvořit motivovaného zaměstnance.

Je-li firma systém sociální, nikoli ekonomický, pak ekonomickým řízením firmy dlouhodobě nedosáhneme dobrých výsledků. Ekonomika funguje na principu racionální volby. Ale při řízení kolektivů vždy dostává přednost emocionalita, a s tím bychom měli počítat. Chytří vědí, že pokud drží firmu jen touha po penězích, po majetku, nikdy to nebude dobrá firma, která se dopracuje ke špičkovým věcem i ziskům. Cílem každé úspěšné firmy by měla být touha něčeho dosáhnout, chuť něco změnit, vytvořit hodnotu. Dnes manažerům nestačí získávat lidské ruce, ale musí získávat lidská srdce. A ta jsou odolná vůči penězům a různým výhodám.  Když motivujeme lidi racionálně, například financemi, získáme spekulující zaměstnance.

Podle Vladimíra Synka je třeba věnovat pozornost také dalšímu významnému fenoménu našeho života, strachu. Aniž si to uvědomují, lidé jím trpí stále více. Podvoluje se mu místo toho, aby se řešily jeho příčiny. Jde o výsledek manipulace davu. Jak zopakoval, lidem  chybí úžas, zvídavost i zvědavost. Přestáváme se ptát, pouze slepě přijímáme. Problém je v tom, že již samotný vzdělávací systém ničí tyto predispozice člověka. To je výhodné pro mocenské elity, nezvídavý člověk je snáze manipulovatelný. Je to obdobné jako role zvídavého žáka ve škole – chce-li vědět, je nepohodlný, nepřizpůsobivý.  Je prokázáno, že čím jsou lidé zvědavější, tím jsou šťastnější. Ve vzdělávání je dnes absence hledání souvislostí, odborně jde o identifikátor debility. Podle Vladimíra Synka jsme v procesu debilizace. Lidé, kteří ztratili zvědavost, jsou apatyčtí. To vyhovuje i politickým reprezentantům.

Zkrátka – chybí nám štěstí. To se odráží i na naší výkonnosti v zaměstnání. Jsme-li šťastni, lépe pracujeme. Přítomnost smyslu práce zvyšuje produktivitu. Kvalita je výsledek smysluplnosti práce. Průšvih je v tom, že managementy firem jsou dnes plné pokrytců, často vyhrává disciplína nad vlastním svědomím.  Bylo by vhodné se naučit ostře pojmenovávat dobro a zlo.

A jak je to s ženami a muži? Kdo je šťastnější? Podle Vladimíra Synka ženy, jejichž vnímání světa je odvozeno z odlišných funkcí mozku ženského od mužského. Ženy jsou tedy většinou i mnohem šikovnější a lepší manažerky než muži, citlivější, empatičtější s větší snahou porozumět čemukoli.  Žena myslí a cítí zároveň, kdežto muž má tyto dvě funkce od sebe přísně oddělené.

Před měsícem skončil na Slovensku  výzkum nazvaný Anatomie štěstí. Podle něj je jen 8 procent Slováků šťastných. Prokázalo se, že mezi touhou se vzdělávat a pocitem štěstí je velmi úzký vztah. Vzdělávání je podle analýzy dat na Slovensku  procesem kastrace talentu.

Jaký je váš vztah ke štěstí? Jste šťastni? Víte proč? Nejste? A chtěli byste to změnit? Ozvěte se nám!

pro ČMA Eva Brixi

This slideshow requires JavaScript.