Aby ekonomika nabrala inovativní směr

Praha 9. října (PROTEXT) – Podle Světového ekonomického fóra je Česká republika nyní 31. zemí na světě z hlediska konkurenceschopnosti. Je to dobrá nebo špatná zpráva? To komentovali zástupci České manažerské asociace mimo jiné na nedávné konferenci nazvané Konkurenceschopnost ČR 2016: Průmysl pro 21. století, která se odehrála v rámci aktivit Světového ekonomického fóra v Praze a nad kterou přijal záštitu ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Byla to další z významných diskuzních platforem ČMA, jimiž se významní čeští manažeři snaží přispět k tomu, aby domácí ekonomika nabrala výraznější inovativní směr. Šéfové předních českých firem jsou do práce WEF prostřednictvím ČMA přímo zapojeni. Mají tak k řízení cenné informace, jež napovídají, v čem jsou slabiny českého hospodářství a kde je třeba hledat jeho další potenciál. Jak se ukázalo, nejhůře jsme na tom s inovacemi a vyspělostí podnikatelského prostředí.

WEF pro zprávu o globální konkurenceschopnosti letos porovnával data ze 140 ekonomik světa. ČR jako země zařazená do skupiny mezi ekonomiky tažené inovacemi, tedy pomyslně ty nejvyspělejší, oproti loňsku zaznamenala příznivý posun o 6 míst nahoru. Je tedy 31. nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Po čtyřech letech propadu mezi roky 2009 a 2013 se jedná o druhé zlepšení v řadě a návrat na pozici z období 2009 – 2010. Nejhodnotnějšího umístění v mezinárodním srovnání dosáhla letos ČR v pilířích Makroekonomické prostředí a Finanční trhy. Naopak dlouhodobě slabým článkem ČR je kategorie Institucionální kvalita nebo Efektivita trhu práce, kde dochází k dlouhodobému zhoršení. Nejrazantnější vliv na zlepšení GCI (Global Competitiveness Index) ČR měl pilíř Technologická připravenost, následovaný Infrastrukturou a Makroekonomickým prostředím.

Náměstek ministra zahraničních věcí Martin Tlapa k tomu poznamenal:

„Konkurenceschopnost je dnes jedním z nejvíce používaných a zároveň nejméně srozumitelných slov, a přitom je slovem mimořádně oblíbeným. V každodenní realitě se téma konkurenceschopnosti stáčí velmi často do podoby sepisování nejrůznější strategických materiálů, jejichž smyslem může být i snaha získat peníze do vlastní kapitoly ministerstva na vyplácení dotací, anebo například zajištění pohodlné perspektivy v podobě zážitkové turistiky úředníků, pokud mluvíme o oblasti podpory exportu. Důležité je vnímat konkurenceschopnost nikoliv jako cíl samotný, ale jako prostředek pro zachování či zvýšení životní úrovně a atraktivnosti země.“

Program České manažerské asociace, která sdružuje šéfy nadnárodních korporací i drobnějších firem, z nichž mnozí uspěli v nejprestižnější soutěži MANAŽER ROKU, je z převážné části rovněž orientován k prosazování myšlenek, jež povedou k celospolečenské diskuzi nad tím, jak opětovně českou ekonomiku nastartovat, jak motivovat mladou generaci k odvaze a neobvyklým řešením. Strategie ČMA rezonuje s komentářem Martina Tlapy:

„Podmínkou hospodářského růstu je zvyšování produktivity a přidané hodnoty českých řešení ve světě. Stát by proto měl konkrétními kroky podporovat firmy ve snaze rozvíjet se a přinášet nová řešení. Často je zmiňováno, že se musíme zaměřit na obory s vysokou přidanou hodnotou, což se však českým firmám ne vždy daří. Částečně je to samozřejmě dáno velikostí českých firem, které se snadněji na světových trzích uplatní jako subdodavatelé. I přesto nepochybuji, že se naše firmy mohou uplatňovat na zahraničních trzích i samotné. Důležité je přinášet inovativní a unikátní řešení. Takové firmy, které to dokáží, máme v ČR napříč všemi obory, ať už se jedná o energetiku, bio – a nanotechnologie, ICT, dopravní prostředky či letecký průmysl.

Klíč leží mimo jiné i v úzké spolupráci exportérů s univerzitami a výzkumnými institucemi a kontinuální snaze o zapojení aplikovaného výzkumu do výrobních portfolií českých podniků.

Příležitosti pro uplatnění do budoucna vidím například v Asii (Čína, Indie, státy jiho-východní Asie), u některých afrických států (JAR, Nigérie, Angola, Ghana atd.) či v zemích Střední a Jižní Ameriky. S ohledem na finanční možnosti českých firem je potřeba postupovat realisticky a pečlivě zvažovat, které konkrétní sektory či projekty podpořit. Samotná vize k úspěchu nestačí, musí být spojena vůlí překlopit ji do konkrétních kroků, jež povedou ke kýženému cíli.“

Česká manažerská asociace prohlubuje komunikaci mezi svými členskými subjekty a státem i veřejnou správou. Zastává názor, že řada příkladných výsledků v praxi českých firem, z nichž je velmké procento exportérů, je odrazem dobrých vztahů, kam patří i pozitivní emoce, jež patří k průmyslu stejně jako k řadě dalších oborů lidské činnosti. Martin Tlapa k tomu poznamenal: „Kdo hraje srdcem, vyhrává. Například konkurenceschopný exportér samozřejmě musí v sobě tyto prvky mít. Ale ani ty samy o sobě nestačí. Kromě vynikajícího výrobku musí disponovat i marketingovým nadáním a musí umět správně vnímat a do svého obchodního modelu promítat informace přicházející zvenčí, ať už se týkají obchodních zvyklostí na jiných trzích, konkurence, právního prostředí, vládní regulace, atd.“

(pro ČMA vitaPR)