216. Manažerský klub

Setkání s MANAŽERKOU ROKU 2013 Jaroslavou Valovou

Jít svou cestou na podporu vlastní značky

mmm_6835Celá fotogalerie ZDE


Ve čtvrteční podvečer 19. června se v pražském klubu Golem uskutečnilo setkání s MANAŽERKOU ROKU 2013 Jaroslavou Valovou. Spolu s ní si o vzniku a působnosti firmy SIKO povídali také její spolupracovníci – syn Vítězslav a finanční ředitelka Monika Vítová.

Setkání manažerů zahájil výkonný ředitel ČMA Ing. Ivo Gajdoš. Současně přítomným představil novou „Ambasadorku ČMA“, šéfredaktorku časopisu Osobní rozvoj, Jaroslavu Timkovou, aby dále předal slovo předsedkyni klubu Otto Blanc a zástupkyni Středočeské asociace manažerek a podnikatelek Míle Petrové. „Když jsem se poprvé setkala s Jaroslavou Valovou, vycítila jsem výjimečnost lídra, výjimečnost ženy, výjimečnost matky, která se na začátku 90 let rozhodla riskovat rodinné úspory a vsadit na jednu kartu,“ řekla Petrová. „Společnost má 2,5 miliardy obratu, pobočky v České i Slovenské republice. Podle časopisu Forbes patří firma SIKO mezi 50 nejúspěšnějších rodinných firem, kdy mezi padesáti firmami je navíc Valová jedinou ženou,“ řekla s tím, že u této manažerky oceňuje její pracovitost, vnitřní sílu a výjimečné je u ní též nadstandardně pozitivní vytváření mezilidských vztahů, a proto ji také do soutěže MANAŽER ROKU navrhla.

„Bylo na Národní komisi, aby zvážila všechny kvality nominovaných manažerů. Valová vyšla ze soutěže silněji, než do ní vstupovala,“ řekl místopředseda Hodnotitelské komise MR Jan Preclík. Doporučil přítomným zejména navštívit show room firmy SIKO na pražském Zličíně. „Valová tuto firmu vlastní a rozhoduje o ní. Bylo mi ctí, že jsem mohl pracovat na této nominaci a hodnocení,“ dodal Preclík a současně poblahopřál této skromné dámě k její ceně MANAŽER ROKU 2013.

„Právě se vracím z Hradu!“ přivítala přítomné MANAŽERKA ROKU 2013 Jaroslava Valová. Její slova nebyla daleko od pravdy – v den konání setkání v Golemu se totiž v 15:00 hodin setkala s prezidentem republiky Milošem Zemanem, který ji pozval na Hrad, aby jí osobě poblahopřál.

Její další slova již patřila účelu, pro který přišla. „V roce 1991 jsme začínali s rodinnými úsporami. Vlastně i za totality jsme byli jakýmisi podnikateli,“ řekla s tím, že pěstovali tůje, chovali ovce, měli zahradnictví… „Díky tomu jsme měli nějaké úspory. Hodně podnikatelů vzniklo v tom období na základě vztahů z minulého režimu.“ Přítomné dále seznámila s finanční ředitelkou firmy Monikou Vítovou, která přešla do její rodinné firmy z nadnárodní společnosti KPMG.

„Dostala jsem se do firmy řízením osudu,“ řekla Vítová a co mě nejvíce zaujalo, byla bezprostřednost, pokora paní Valové i jejích synů Víti a Tomáše. Dále zmínila rozdíly mezi působením ve firmě nadnárodní a ve firmě soukromé. „V malé firmě se jedná bez skrupulí, přímo. Působilo to na mě osvobozujícím dojmem, hovořit o tom, co skutečně chcete, v čem vidíte svůj cíl,“ řekla s tím, že pokud jste ve firmě, kde je nadnárodní centrála, nemáte moc šancí prosadit svoje názory. „V malé firmě můžete být více kreativní, můžete rychle měnit svá rozhodnutí. Máte možnost prosadit své názory, prezentovat své nápady,“ dodala s tím, že je pro ni velmi příjemné nyní ve firmě SIKA pracovat, neboť může být přínosem svými zkušenostmi, které získala z jiné firmy. „Moje nadšení dosáhlo tak daleko, že jsem se dokonce s rodinou přestěhovala z Prahy do Čimelic,“ dodala s úsměvem.

Vítězslav Vala, strategy director firmy SIKA, navázal na vystoupení obou dam slovy: „Když máte odvahu, jste dostatečně odvážný do něčeho jít, je to přínos. Cítím v naší práci i nějaké prohry. Za zásadní v tomto smyslu považuji to, že jsem se extrémně dlouho snažil investovat čas to lidí, kteří za tu snahu nestáli. Dokola můžete psát lidem maily a říkat jim, co udělali špatně a jak to má být, ale čas investovaný do kolegů, zaměstnanců, kteří si ho nezasloužili, byl prohrou. Ale nepodařilo se mi přesvědčit dostatečně včas zbytek rodiny k hledání skutečných talentů, elitních střelců, které je potřeba také zaplatit. Neměli jsme dostatek zkušeností, stačilo třeba, že přišel uchazeč ve skvěle padnoucím obleku a dovedl dobře mluvit – a získal si nás. Jenže jeho kvality pak byly opakem,“ řekl Vala a současně zdůraznil, že pokud není člověk na svém místě, je to špatné.

Na jeho slova navázala Vítová a přiblížila přítomným průběh porad v této rodinné firmě: „Nejdříve přijde každý s jiným názorem, každý z nich je schopen ale svůj pohled na věc po vyslechnutí ostatních a po diskusi změnit, což se v korporátních firmách stává málokdy,“ zdůraznila.

„Není jednoduché získat manažera zvenku, aby vás zastoupil,“ připojila se ředitelka Valová. Do pozic středního managementu firma SIKO angažovala zaměstnance z firemního základu, z dělnických pozic, pokud se prokázaly jejich schopnosti. Tito lidé mají k firmě osobní vazby, což je dobře, ale je pravda, že současně narazí časem na bariéry, které už nedovedou dál překonat. „Super manažery sehnat je dobrý nápad, ale není to jednoduché. U Moniky se to ale povedlo,“ zdůraznila s tím, že se vždy jedná o konkrétní případ.

Po vystoupení zástupců managementu firmy SIKO, nastala diskuse, do níž se zapojila například Eva Kislingerová z Vysoké školy ekonomické, předsedkyně Hodnotitelské komise MR. Na její dotaz související s managementem firmy odpovídala finanční ředitelka Monika Vítová: „Snižovali jsme ceny, změnili jsme marketingovou strategii, abychom dosáhli většího úspěchu… Pokud se ptáte, zda vybrat raději méně schopné, ale loajální zaměstnance, nebo schopnější, ale bez vztahu k firmě, lze odpovědět pouze jedno – je dobré mít oba druhy zaměstnanců, ale nejlepší samozřejmě je, raději vzít lidi schopné a se vztahem k firmě“.

V diskusi dále vystoupil Ing. Oldřich Navrátil z Personální agentury: „Jak využíváte služby personálních agentur?“ vznesl svůj dotaz. Na to reagoval Vala slovy „Jsou dobré a špatné agentury. Zpravidla tyto agentury berou za své služby velké peníze. Jenže pokud například do jedné firmy doporučí během krátké doby pět ředitelů, z nichž se nechytí ani jeden, pak nejspíš vybírali špatně, nejspíš se tedy netrefili,“ vyjádřil svůj názor. „Zatím jsme nenarazili na takového dodavatele talentů, abychom těmto agenturám výrazně věřili,“ dodal.

Jak pokračoval v další položené otázce na téma případné distribuce v hypermarketech, zmínil dosavadní zkušenosti a pokusy využít různé formy prodeje. Firma nicméně zvolila strategii prodeje vlastního portfolia výrobků formou jejich vlastních značkových prodejen či vybraných prodejců, kteří si vzájemně nesrážejí ceny. „Chceme stavět především na výrobcích, které si sami vyvíjíme, ne pouze na nakupovaných od cizích dodavatelů. Naše výrobky vznikají, byť vyráběné jinde, na základě našich konkrétních požadavků,“ upřesnil strategii firmy. „Stavíme na vlastních privátních výrobcích dodaných do našich značkových prodejen,“ řekl. Současně zmínil okrajově spolupráci s řetězcem Makro, která sice nedopadla špatně, ale nedopadla ani tak výborně, aby se vyplatilo v ní pokračovat. „Chceme jít jinou a vlastní cestou,“ uzavřel Vala.

Vala dále zmínil své zážitky, kdy v devadesátých letech jako student vyrazil s přáteli do San Francisca. V době, kdy u nás nebylo prakticky nic, zajel s přáteli autem do supermarketu, kam si zašli zakoupit občerstvení k večernímu posezení – a byl překvapen množstvím sortimentu, obrovskou nabídkou i velikosti obchodu. Následný den proto vyrazil do obchodu již na kole a strávil tam několik hodin, aby si vše prohlédl. Též zaznamenal frančízové společnosti, kdy na každém rohu v každém městečku byly v podstatě k vidění stejné prodejny se shodnou nabídkou. Tyto informace pro něj byly na začátku jeho působení cenné a nové. „U nás tehdy nebylo nic, žádný řetězec, maximálně Benzina,“ připomněl devadesátá léta. „Tam bylo všechno,“ řekl. „A mě již tehdy napadlo, že by bylo dobré mít vlastní obchod v každém městě,“ pokračoval. K franšízingu současně uvedl: „Jestli chcete mít vlastní firmu, nesmíte dělat žádné kompromisy. Musíte jasně stanovit pravidla, jasně koncepci, stejné podmínky pro všechny – jinak to přináší problémy,“ dodal. Není ani pravidlem, že i za těchto podmínek vše zůstává, jak je. „S někým spolupracujeme již 20 let, jiné spolupráce po nějakém čase skončily,“ řekl. Současně zdůraznil, že franšízing není příležitostí jen pro ty, co nemají prostředky na vlastní firmu a velkou firmu známé značky využijí pro svůj job. „Tento systém je současně přínosem i pro tu značku, protože prostřednictvím franšízantů se dostává dál, rozšiřuje působnost, hledá nové trhy,“ přiblížil. Jak ale dodal, v současné době již SIKO nevyhledává tuto formu spolupráce, neboť mají dostatek vlastních prostředků k vybudování vlastních prodejen, potažmo k vlastnímu zisku. Přítomné také seznámil s expanzí firmy na Slovensko, kde vzniklo několik značkových prodejen SIKO. „Trh zde byl v této oblasti natolik roztříštěný, že pro naši práci vznikl vhodný prostor,“ řekl.

V diskusi dále vystoupil pan Preclík a přítomné seznámil s luxusním sortimentem firmy, nabízejícím mimo jiné koupelnu v ceně více než 400 tisíc korun. Na dotaz, kolik lidí si ji již koupilo, odpověděla ředitelka J. Valová: „Víte, že to ani přesně nevím?“ řekla s úsměvem. Současně ale zdůraznila, že to je vcelku jedno, ale důležité je, že ji v nabídce mají. „Existuje určitá cílová skupina významné a bohaté klientely a právě pro takovou je naše koupelna určena. Kromě luxusního vzhledu je pečováno o pohodlí zákazníka vysoce kvalitními komponenty, koupelna mimo jiné obsahuje například funkce, které zpříjemňují prožitý čas v koupelně, jako různé vůně, hudbu a podobně,“ řekla. „Já osobně bych si ji nekoupila“, prohlásila skromně.
Poslední dotaz byl na téma, co firma dělá pro to, aby si kvalitní management udržela. Z bohaté diskuse odpověděl Vala na konkrétním příkladu. Byl osloven, aby jako firma odkoupil jinou a nepříliš prosperující firmu s obklady. V představiteli firmy, který mu svou firmu nabídl, ale viděl rezervy a tak místo toho, aby odkoupil jeho firmu, nabídl přímo jemu vedoucí pozici u firmy. Nezklamal se ve svém instinktu a tento manažer již nyní pracuje u firmy SIKO ve vedoucí pozici, jako spolehlivý pracovník, se vztahem k firmě SIKO. Současně ani nepoložil svou původní vlastní firmu a předal ji svým spolupracovníkům a ta si zatím drží na trhu stále pozici.

V závěru akce Ing. Ivo Gajdoš, předseda Pražského manažerského klubu, poděkoval hostům z firmy SIKO i přítomným manažerům za účast na akci a popřál všem pěknou dovolenou.

 

Text: Jana Henychová